Kapitola 2.

181 8 3
                                    

  Tak je tu pátek a tak přidávám další
  slíbenou část. Doufám, že se vám příběh
  zatím líbí. Za týden přidám další část.
  Přeji pěkné čtení...❤️❤️



,,Tak pojď! No tak....znovu!" křičela
   jsem na dívku, která už byla
   vyčerpaná a z posledních sil se
   snažila boxovat do boxovacího pytle.

,,Víc síly!" hecovala jsem jí, aby byla
    lepší a ona zabrala, ale
    bylo vidět, že už opravdu nemůže.
    To nebylo žádné překvapeni vzhledem
     k tomu, že to celé trvalo něco málo
     přes hodinu a půl.

,,Výborně. Stačí." řekla jsem jí.

Ona jen stála a snažila se popadnout
dech. Měla úplně rudý obličej a kapky
potu padaly na zem jedna za druhou.

   ,,Jak mi to šlo?" řekla vyčerpaně.

   ,,Bylo to lepší....ve srovnání s tím
      jak si začínala. Zlepšuješ se." řekla
      jsem uznale a jemně jsem ji
      poplácala po zádech. Ona nijak
      neodpověděla jen zakývala hlavou
      a stále se snažila vzpamatovat.

   ,,Myslím, že už toho máš dneska dost."
      řekla jsem s úsměvem a ona se jen
      při výdechu uchechtla, protože to
      byla jediná reakce, kterou ze sebe
      v tuhle chvíli dokázala dostat.
      Nicméně byla naprosto dostačující.

   ,,A pozítří přijdeš na lekci sebeobrany
      jsi říkala...nemám pravdu?" řekla
      jsem jí a vzala jsem si desky ve
      kterých jsem měla i kalendář kam
      jsem si všechny lekce zapisovala.

   ,,Jo." řekla prostě a stále šlo slyšet,
      že se ještě vzpamatovává, ale už
      zněla lépe. Šla jsem k lednici a
      vytáhla jsem flašku s vodou,
      kterou jsem jí podala.

   ,,Tady." řekla jsem a podala jsem jí
      flašku, kterou si vzala a bez jediného
      slova se napila.

    ,,Tak pozítří....zase ve tři?" navrhla
       jsem termín, který jsem měla volný.

    ,,Jo....to by šlo." řekla klidněji.

    ,,Skvěle....píšu si tě." řekla jsem
      radostně a zapsala jsem si do
      volného okénka její jméno, což
      bylo "Vanessa".

   ,,Děkuju." řekla a ukázala na flašku
      s vodou, která už byla poloprázdná.
      Mohla být i poloplná, ale to je věc
      úhlu pohledu. Pro mě byla
      poloprázdná.

   ,,Nemáš vůbec zač." řekla jsem jí.

   ,,Už pomalu půjdu." řekla.

   ,,Samozřejmě...jen běž. Nashledanou
     pozítří Vanesso." rozloučila jsem se
     s ní a šla jsem uklidit boxovací pytel
     do skladu, protože jsem pro dnešek
     už měla padla.

   ,,Nashledanou paní Gibbsová." zaslechla
      jsem její odpověď za zády a poté už
      jsem slyšela jen zaskřípání dveří od
      dámské šatny, kterými prošla.

Pracuji jako trenérka v newyorském
domě mládeže. New York není
tak úplně bezpečný, hlavně večer
a obzvlášť pokud jste mladá dívka.

   ,,Tak co Ell? Jdeš?" ozval se Scott.

   ,,Jo...." řekla jsem nadšeně, šla jsem
      ke své skříňce a sundala jsem
      z ní zámek, abych ji odemkla.
      Vytáhla jsem si svou koženkovou
      bundu a chystala jsem se přezout.

LIKE LIVING IN A CAGEKde žijí příběhy. Začni objevovat