LIKE LIVING IN A CAGE

Kapitola 35.

Díky moc za 2k přečtení. Vážím si toho.
Užijte si část ❤️

Madison....

Vanessa byla ztracená už pátý den. A
Madison s Ellou a Scottem stále doufali
v její návrat. Ella se cítila s každým dnem
čím dál tím hůř, ale Madie se jí snažila
udržovat v naději, že všechno dobře
dopadne. Ikdyž věděla, že Ella nevěří
ve šťastné konce, ale bylo to to jediné,
co pro ní mohla udělat.

I dnes se všichni tři snažili Vanessu najít
a ani chladné počasí jim v tom nezabránilo.
Rozdělili se. Scott odjel na Coney Island,
Ella se pohybovala v okolí Central Parku
a Madie hledala v metru a okolí.

Madie doufala, že Vanessa odpoví na její
zprávy. Teoreticky nebyly od ní, protože
je Madie psala na Elly telefonu, ale to
stejně není důležité. Je jedno od koho
ty zprávy jsou, ale co říkají. A to je
naprosto jasné. Aby se ozvala.

Scott si pamatoval na dívku, která před
ním utekla na autobusové nádraží, když
tu byl před pár dny. Nepředpokládal,
že by měl dnes takové štěstí a potkal
ji znovu, ale byl by šťastný kdyby tomu
tak bylo. A pak by nejspíš Vanesse
připomněl, že se zachovala velmi
nezodpovědně. Ale i přesto by ji rád
zase viděl a věděl, že je vpořádku.

Ella si Vanessy útěk brala za vinu s každým
dnem víc a víc. Čím dál tím víc se obávala
toho nejhoršího, ale stále pokračovala v
jejím hledání, které už ale začínala vnímat
jako zbytečné. Stále si v duchu nadávala
za to, že se tehdy nezachovala jinak.
Že neudělala víc.

Madie jí sice stále říká, že všechno dopadne
dobře, Ella ví moc dobře, že o tom zda
to dopadne dobře Madie nic vědět nemůže.
Protože neví, kde Vanessa je, stejně jako
ona nebo Scott. Snaží se ji uklidnit, což
si Ella uvědomuje, ale nemá ráda nejistotu.
A tu teď cítí.

Jediné, co by ji uklidnilo by byla jedna
zpráva od Vanessy. Jeden hovor od
Vanessy ať už příchozí či zmeškaný.
Cokoliv, co by říkalo, že je Vanessa
vpořádku. Jen sebemenší náznak.
Nic víc nechce. Jen trochu jistoty.

.............

Vanessa s ostatními seděli v jejich
skromném příbytku, vybaveni
vším nezbytným i zbytným, co jen
mohli potřebovat. Všichni seděli v
kroužku, jako to obvykle dělají a
čekali až se bouře uklidní. Byl klid
a jediné, co bylo slyšet bylo dunění
kovové konstrukce, která se
prohýbala vlivem chladného větru.

Uvnitř byla větší zima, ale na to byli
všichni připraveni. Už tu společně
přečkali pár sněhových bouři. Jen
tentokrát tu nebyli ve čtyřech, ale
v pěti. Vanessa to zažívala poprvé a
z toho důvodu to nesnášela tak dobře
jako ostatní, ale nestěžovala si.

Věděla, že ikdyž je tu celkem zima a
není tu kromě rádia a hudebních nástrojů
příliš možností k tomu se zabavit, tak
tu není sama. Nedokázala si představit,
jak by si v takové bouři poradila sama.
Kde jinde by se schovala nebo jak by
si obstarala jídlo nebo pití.

Možná by se ocitla v tak zoufalé situaci,
že by musela krást ikdyž si moc dobře
pamatovala na den, kdy Elle slíbila, že
žádné další krádeže nebudou. Ale v
takové situaci by neměla na výběr,
protože přežití je důležitější bez ohledu
na pravidla.