LIKE LIVING IN A CAGE

Kapitola 14.

Bylo mi mizerně. Neměla jsem na nic chuť.
Jen jsem ležela v obýváku na gauči. Všechno,
co pro mě mělo smysl se najednou zdálo
zbytečné. Nic mě nebavilo. Nechtělo se
mi s nikým mluvit.

Myslela jsem si, že mi pár dní osamotě
prospěje. Že na ní zapomenu. Ale bylo
to tak těžké. Můj gramofon mi jí
připomíná. Deska Amy Winehouse,
kterou jsme spolu poslouchaly. Dokonce
i flaška rumu. Nebýt alkoholu, nikdy bych
ji nepoznala. Nebýt jí, nikdy bych s
alkoholem nepřestala.

Asi jsem blázen. Je to tak strašně šílený.
Nedává to smysl. Jak spolu tyhle dvě
věci mohou souviset? Jak je možné, že
mi tak strašně pomohla a přesto mě
ničí?

Proč jsem se tak strašně snažila
jí porozumět, zatím co já pro ní nic
neznamenám? Jsem tak strašně
naivní. Sice mi to Madison ještě
neřekla, ale copak to není jasné?!

Mohla mi to říct. Měla několik
příležitostí k tomu, aby mi to řekla.
Ale neřekla mi nic. Stačilo by říct jen
dvě slova. Někoho mám. Jsem
zadaná. Je to pro ní snad tak moc?

Radši mě udržuje v nevědomosti a říká
mi, jak je jí se mnou dobře. Jak mě
ráda vidí. A to mám za to, že jsem ji
chtěla poznat. Že jsem jí dávala čas.
Ale byl zbytečný. Je ztracený a nikdo
mi ho zpátky nevrátí. Je konec.

Zvonil mi telefon, ale já ho odmítala
zvednout. Když už po několikáté
přestal zvonit, podívala jsem se, kdo mi
volal. Pár hovorů bylo od Scotta. Ale
většina byla od Madison.

Výborně. Teď mi volá. Až teď.
Nechci s ní mluvit. Nelhala mi. Tedy aspoň
ne přímo. Aspoň myslím. Ale to jak
lhala tomu chlapovi...to bylo...v celku
přesvědčivé. Stydí se za mě. Vím to.

Napsala jsem jí zprávu, ať mě nechá
být. Mrzí mě to, ale je to tak správně.

Ozvalo se zaklepání na dveře.
Povzdechla jsem si, zvedla jsem se
z gauče a šla jsem otevřít.

,,Ahoj. Můžu dál?" zeptal se Scott.

,,Chci být sama Scotte." řekla jsem mu
upřímně. On se zašklebil.

,,Ty tři dny ti nestačily Ell?" zeptal se
trochu sklesle. Já si povzdechla.

...........

,,Už jsi s ní mluvila?" ptal se Scott, když
si sedl na gauč.

,,Ne." řekla jsem prostě.

,,A budeš s ní mluvit?" zeptal se.

,,Ne." řekla jsem lhostejně.

,,Víš to jistě?" zeptal se.

,,Ne." řekla jsem a chtělo se mi brečet.

,,Já myslela, že dělám všechno dobře
Scotte....a ona není schopna mi říct, že
má manžela." řekla jsem.

,,Řekla ti, že má manžela?" zeptal se vážně
   a stále byl naprosto klidný.

,,Ne." řekla jsem.

,,Tak co děláš Ello? Prober se." řekl rázně a
stoupl si.

,,Tohle nejsi ty. Ty jsi silná. Nezávislá žena,
která je úžasná a nikoho nepotřebuje."
řekl.

,,Je možný, že to nevyjde. No a co? Tak
prostě půjdeš dál. Potkáš jinou." snažil
se mě povzbudit.

,,Vzpomeň si, co už máš za sebou Ello,"
pokračoval.