LIKE LIVING IN A CAGE

Kapitola 3.

Moc děkuji za přečtení, která u příběhu
mám. Těší mě, že to někdo čte. Opravdu. ❤️
Doufám, že se vám příběh zatím líbí. Užijte
si kapitolu. 👏 Další bude opět za týden.

Dnes jsem měla volno, ale stejně jsem
šla do práce. Neměla jsem na dnešek
domluvené lekce, ale měla jsem několik
možností.

Mohla jsem zůstat doma na gauči a
přemýšlet nad Madison, tím
telefonátem a vymýšlet všemožné
scénáře, které nejsou podložené
ničím jiným než tím, že si nejsem
ničím jistá.

Nebo zkusit volat Madison, dokud
se jí nedovolám a doufat, že znovu
na chvíli uslyším její hlas a možná
dostanu odpověď. To se mi zamlouvalo,
ale okamžitě jsem to zavrhla, protože
jsem nechtěla být otravná. Chci jí
dopřát trochu prostoru.

Proto jsem šla do práce, ale spíš
mi šlo o to dostat se mezi lidi.
Být mezi lidmi. Přejít na jiné
myšlenky. Nepřemýšlet, jen
být někde jinde než doma.

Mohla jsem jít buď do Centra nebo
do baru a vzhledem k tomu, že se
mi už týden dařilo se tomu místu
vyhnout a zůstat střízlivá, chtěla
jsem, aby to tak zůstalo.

,,Dobré ráno Ell!" zavolal Scott
překvapeně, když mě spatřil, jak
jsem vešla. Zrovna byl
zaneprázdněný, držel v ruce
boxovací blok a kluk před ním
na něj útočil, ale přesto si dokázal
  všímat i okolí.

,,Ahoj Scotte." řekla jsem a šla
si dát bundu do skříně, přezula jsem
  si boty, nandala jsem si rukavice a šla
  jsem se trochu protáhnout.

.........

,,Neměla bys mít dnes volno?"
zeptal se mě Scott, když jsem
   skončila s protahováním.

,,Nejsi rád, že mě vidíš?" řekla
    jsem mu.

On se uchechtl.

  ,,No....na to nebudu odpovídat,"
    začal.

  ,,Jen jsem trochu překvapený."
    dodal a sedl si na zem vedle
    podložky na které jsem seděla.

  ,,Jo...." řekla jsem.

,,No bylo to jednoduchý...." řekla jsem

,,Buď bych šla do baru....nebo sem."
    dodala jsem a stoupla jsem si.

,,V tom případě jsi zvolila správně."
    řekl a pousmál se.

,,Taky si to myslím." řekla jsem.

,,Jen, aby ti ta práce nastoupila
   do hlavy." řekl na oko vážně.

,,Dneska nepracuju. Jen jsem si chtěla
   trochu vyčistit hlavu." řekla jsem
    upřímně.

,,Chápu. No jen aby." rýpnul si.

,,Leda bys mi chtěl zaplatit
   přesčas?" řekla jsem žertovně
   a pak jsme se tomu oba zasmáli.

,,Už půjdu domu. Ale ty by ses měl
   dát zas do práce." řekla jsem a
   šla jsem se obléct.

,,Neměj strach Ell." řekl klidně a mávl
   rukou.

,,Uvidíme se zítra." řekla jsem mu, poté
    jsme provedli náš pozdrav a já šla
    zase domů.

Zrovna jsem odemykala vchodové
dveře, když jsem zahlédla Madison,
jak prošla kolem a tak jsem vytáhla
klíče ze zámku a šla jsem za ní.