LIKE LIVING IN A CAGE

Kapitola 9.

  Po několika minutách se ode mě
  odtáhla.

,,Mohla bych....si dát tu sprchu...prosím?"
řekla najednou.

,,Jistě. Donesu ti nějaké oblečení a řeknu
ti, kde jsou ručníky. Vydrž chvilku."
řekla jsem, zašla jsem do mojí ložnice
a vytáhla jsem ze skříně tričko a kraťasy.

,,Ručníky jsou v koupelně v šuplíku."
řekla jsem, když jsem jí
dala oblečení.

,,Dobrá. Děkuju Ello." řekla Madison
a odešla do koupelny. Zavřela za
sebou a zamkla se.

Já se jen posadila na gauč, opřela jsem
se a koukla do prázdna. Přehrávala
jsem si její slova, která řekla než se
rozplakala a snažila jsem se v nich
najít nějaký smysl.

Chce se mít lépe. Každý se chceme mít
lépe. Je vpořádku chtít něco víc a
být...nespokojený. Z čeho by mohla
   mít strach? A jak přišla k těm
modřinám? Copak skrýváš Madison?

   Po deseti minutách se ozvalo cvaknutí
   zámku a otevření dveří. Já jsem se
   otočila a zahlédla jsem Madison, jak
   vyšla z koupelny a zhasla za sebou.
   Moje oblečení....na ní prakticky viselo.
   Bohužel menší nemám. Byla tak
hubená, až jsem si říkala, jestli
to už není příliš.

,,Páni....je ti to docela volné." konstatovala
    jsem.

  ,,To....nevadí." řekla, pousmála se a
    šla se posadit na gauč vedle mě.

  ,,Promiň mi to...předtím...já...nevím,
    co mě to popadlo." řekla omluvně.

,,Myslím, že to víš moc dobře." řekla
jsem klidně a ona se zatvářila
překvapeně.

,,Ale je to tvoje věc. Nemusíš nic
vysvětlovat, pokud o tom se mnou
nechceš mluvit. Chápu to." řekla
jsem vážně, ale pousmála jsem se.

,,A rozhodně se za to neomlouvej
   Madison. Nic se neděje. Každý máme
nějaké problémy. Já mám taky
věci, které mě trápí." ujistila jsem
ji.

   Ona jen opatrně kývla hlavou.

Je ti lépe?" zeptala jsem se jí.

,,Teď už ano." řekla a pousmála se.

,,Dobře." řekla jsem a též jsem se
pousmála.

,,Hned přijdu." řekla jsem Madison,
která opět jen kývla a opřela se.

Já si došla do ložnice pro oblečení
a šla jsem si dát sprchu.

.............

Když jsem si vyfoukala vlasy a byla jsem
převlečená, vrátila jsem se do obýváku.
Madison usnula. Seděla opřená na
gauči, nakloněna mírně ke straně
a spala.

Co nejtišeji jsem došla ke koupelně
a zhasla jsem. Poté jsem se vrátila  ke stolu
a odnesla jsem hrníčky do kuchyně.

Posadila jsem se na gauč vedle ní a
na okamžik jsem ji sledovala.
Vypadala tak klidně. Jakoby ji
nic netrápilo. Vzala jsem deku,
kterou jsem ji půjčila a přikryla
jsem ji.

,,Co se děje?!" trhla sebou a lekla se.

,,Nic...jen jsi usnula." řekla jsem
klidněji i přes můj šok.

,,Oh....omlouvám se." řekla tiše a
promnula si oči.

,,Přestaň se pořád omlouvat Madison."
řekla jsem s úsměvem, protože těch
omluv už na mě bylo příliš.