Enemy soulmate (Harry Styles CZ) - Dočasná korekce

2. Lístky

Dívala jsem se do zrcadla. Pozorovala jsem svoje karamelové vlasy, které mi neposedně padali do obličeje. A v kapse mě tlačil lístek na vlak a na koncert. Chtěla jsem to holkám odříct, ale nemohla jsem, byly to moje kamarádky.

„Ell musíme jít, aby nám neujel vlak," Vrazila do koupelny Summer, spíše ty dveře do koupelny rozkopla, ale to není až tak důležité. Teď se nade mnou skláněla a měřila si mě pohledem.

„Alžběto, já tě nepustím na koncert One direction v riflích," Zašklebila se na mě Summer.

„Summer, vždyť tam, každý jde v riflích i kluci budou mít na sobě rifle, nebo snad od nich očekáváš, že přijdou v sukních?." Odsekla jsem a snažila jsem se skrýt cukání koutku, když jsem viděla Summeřin obličej.

„Holky!!" Volala posily, ale teď už se smíchem. Do koupelny vrazili moje tři kamarádky v luxusních šatech.

„Vážně ti to sekne, osobně si myslím, že na to poletí každý muž v okolí. Až tě převlíkneme." Prohlásila Pavla. Natáhli na mě červeně rudé šaty od Penelopy, protože jsme skoro všechny přibližně vysoké, teda, až na Summer, ta je vyšší.

Konečně jsme seděli v RegionJetu směrem Praha a za chvíli jsme už stáli uprostřed našeho rušného Pražského nádraží. Bylo plné fanynek One direction. Pořád tomu nemůžu uvěřit, jsem tady. Popravdě jsem tu jen kvůli třem věcem. Za prvé abych udělala radost holkám a taky, protože potřebují někoho do pětice, aby mohli vyhrát. A ten největší to abych umačkala Nialla a Louise. Dokonce jsem se to naučila Anglicky. A taky proto, aby mi holky dokázaly, že Harry není takový, jak se o něm píše, a že prý stojí za to, se s ním střetnou.

„Jupíí," zaječeli jsme. „Já sebou asi fláknu." Oznámila nám Summer. To by nám tak chybělo, už rok předem omdlívala při slově vstupenky. Jen jsme všichni doufali, že to nepřijde zas. Teď už jen zbývalo, abychom se dostali do O2 arény.

. . . . . .

O2 aréna se nedala přehlídnout, stála tam totiž kilometrová fronta, která se táhla všemi směry. Všude byli červené budky a plakáty. Vypadalo to tu, jako kdyby někdo vykrojil kousek Londýna a přemístil ho tady. Všude už skandovali fanynky. Křičeli, „ I love One direction." Zrovna, když vystupovali z autobusu. Párkrát se podepsali, usmáli a zmizeli v Aréně.

„Holky," zašeptala jsem a zřítila se na Penelopu.

„Jsi v pořádku?"

„Jen potřebuji, čistý vzduch," a ukázala jsem na skupinku, která u nás kouřila z plných plic.

„Tak se běž projít, my ti zatím podržíme místo," a kývla ke kilometrové frontě.

„Za chvíli jsem tady," rozloučila jsem se. A mířila jsem pryč.