Enemy soulmate (Harry Styles CZ) - Dočasná korekce

10. Mžitky

ELL
Sešla jsem schody do kuchyně a na lince byl položen papírek. Po pár minutách jsem text na papíře rozluštila, stálo tam: Musím něco důležitého zařídit, potom přivezu jídlo. Harry

Vytáhla jsem si z ledničky limonádu a s notebookem jsem se natáhla na pohovce. Od té doby, co jsem tady přijela, snažila jsem se zlepšit v angličtině. Moc rády bych se celý den cpala a ležela na pohovce a dělala někomu s kluků rovnocennou společnost, anebo bych mohla jít se všemi do kina a nebýt Harrymu na obtíž jako dneska. Možná, kdybych uměla anglicky, mohla bych si to konečně vyříkat s Harrym a nehledat naše rozhovory mezi řádky slov, kterým nerozumím.

Stejně mu ještě dlouho neodpustím, ten pokus o vtip v mém pokoji, který mi ještě potom musely holky půl hodiny vysvětlovat a uklidňovat mě, že Harry doopravdy není uchyl. S mých myšlenek mě vytrhl zvonek u dveří. Vůbec, mě nenapadlo se podívat, kdo to je, prostě jsem očekávala, že to budou kluci s holkami, kteří teď přišli z kina, což byla moje zásadní chyba. Za dveřmi stál muž ze Starbucksu, Gabriel Gilber. Než jsem stihla zareagovat, už se rozvaloval na pohovce.

„Jak jste mě našel?"

„Upřímně vůbec jsem vás nehledal, ale po dnešním příjemném ránu, jsem si vás vygooglil a tak jsem tu. Byla by škoda nenavštívit vás, když k tomu mám možnost."

„Už jsem vám to říkala, že za to nemůžu."

„Je to pěkný dům." Mluvil dál, jako kdyby mě neslyšel. „Tak co, myslíte si, že váš pobyt tady bude dlouhý, třeba na pořád" Gilber mě znervózňoval. Vůbec jsem nevěděla, o čem mluví. Neptal se mě zrovna, jestli tady nechci zůstat navždy, třeba na místním hřbitově???????

„Vždycky se mi líbil kostel All Hallows, je to ten nejstarší kostel v Londýně a nevím proč, ale vždy mě to k němu táhlo." V klidu seděl na pohovce s nevinným úsměvem. A mně se hlavou honila jediná myšlenka: Má ten kostel i hřbitov?

„Vždy když jsem v Anglii, zajedu se tam podívat, mají tam i docela pěkný hřbitov." Postavila jsem se a křečovitě odpověděla. „Já si odskočím,"  a vběhla jsem do koupelny. Alžběto, vzpamatuj se, opakovala jsem si. Opláchla jsem si obličej studenou vodou. To zvládneš, podívala jsem se do zrcadla. Rychle jsem se narovnala, abych se mohla vrátit do obývacího pokoje, jenže jsem se při prudkém pohybu uhodila o skříňku nad umyvadlem. Zavrávorala jsem a hlavou jsem se uhodila o umyvadlo. S třísknutím jsem dopadla na zem a před očima se mi zatmělo a upadla jsem do mdlob.