Love or Die

Kapitola 1 - Žádné stopy ve sněhu.

,,Tak ještě jednou a tentokrát naposledy, kam si to schoval ?"

Už mi to leze na nervy, stejně ho nakonec zabiju. Zabořila jsem tomu skrčkovi rozžhavený pohrabáč je víc do masa. Obličej se mu stáhl bolestí. V tomhle si libuju. Ale kdo to může sakra vydržet ? Možná sem měla mířit výš, třeba na ten jeho hnusnej ksicht. Měl nechutný mastný vlasy barvy pochcaný slámy, oči moc daleko od sebe, dlouhej nos a křivý zuby. Pohled k nezaplacení, ze kterého mi bylo akorát tak na blití. Na tváři se mu objevil rezignovaný pohled, po kterém bylo jasné, že už mi to konečně vyklopí.

„Dobře, dobře, ale už toho kurva nech !"

Spokojeně jsem se usmála.

„Tak zpívej ptáčku"

„Je to v tom starym skladu pod bejvalou ocelárnou. Dvě patra pod zemí. U zdi je velká červená skříň, tam to najdeš"

Vážně ? Líp to schovat nemohli ? Když už někomu vyfouknu 5 kilo čistýho heráku, nechám to hlídat minimálně v národní bance. Z rohu místnosti, kde probíhá výslech, se ozve potlesk. Ne takový, co sklízí herci po vydařeném představení, jen tři pomalé, líné potlesky.

„Jsi trochu z formy Tris. Normálně Ti to trvá pár minut, ne celý hodiny. Každopádně to s tím pohrabáčem bylo super, fakt zírám."

„Jasně Ericu, chtěla bych vidět tebe. Jak tě znám, po prvních pěti minutách bys ho odprásknul."

Při pohledu na něj mám pořád motýlky v břiše, i po deseti měsících, co jsme spolu. Nikdy bych mu to ale nepřiznala. Už od pohledu na něj je jasný, že tenhle kluk není nic pro blbý nány. Hlavu má po stranách vyholenou a uprostřed si vlasy sčesává dozadu. Pohledem neustále jako by lidem říkal, že mu jsou ukradený. Nad levým obličejem má tři piercingy a v každém uchu širokou, černou, placatou pecku.

„Už toho skunka můžu zabít ? Ten jeho škleb mi vážně leze na nervy."

„Cože ? Ale .. Řikala si, že když Ti to řeknu, tak mě pustíš."

S Ericem si vyměníme pohledy. Je mi jasný, co bude následovat. ¨

„Klid, moje holka jenom ráda provokuje. Co smečka řekne, to dodrží."

Pobaveně sleduju, jak tomu bastardovi klesla ramena úlevou. Idiot.

„Kotě, hoď mi klíče od těch pout. Našemu hostovi už jsou určitě nepohodlná."

Vzduchem mu pošlu svazek klíčů. Bez sebemenší námahy je chytne a jakoby náhodou upustí na zem. V duchu se připravuju, jak tomu zmetkovi řeknu adios, ale Eric je rychlejší. Ozve se obrovská rána, připadá mi, že jsem ohluchla a mimoděk sebou trhnu. Erich si toho všimne a překvapeně na mě zírá. Je to ta nejupřímnější emoce, kterou jsem u něj zatím viděla.

„Ty si sebou trhla ? Ty ? Tak to jsem měl natočit."

Pohlédnu na svou halenku, která je potřísněná kapkami krve.

„Ten top jsem měla ráda. Beru to tak, že mi kupuješ novej."

„Pro vás cokoliv má lady. Jo a úklid je dneska na tobě, Edward má práci."

Nevěřícně na něj koukám.

„Ericu, ze všech lidí víš nejlíp, že to nesnáším. Nemohlo by to počkat, než se vrátí Edward ?"

Z jeho pohledu je jasné, že nemohlo.

„Zlato, znáš pravidla, žádné stopy ve sněhu. A tenhle je malej, půjde to rychle."

Když odchází, dá mi rychlou pusu, pohladí mě po zádech a s falešnou soustrastí v obličeji na mě pohlédne.

„To zvládneš."

Načež za sebou zabouchne dveře a nechá mě v místností samotnou.