Love or Die

Kapitola 18 - Smrtící přízrak

Rozlišuji neurčitou změť hlasů. Některé jsou známé, druhé slyším poprvé.

Jako první rozeznám Tobiasův. Zní naštvaně a překvapeně zároveň.

,, ...Matthewsová."

Matthewsová? To slyším poprvé, ale soudě podle Tobiasova hlasu on ne.

Pokusím se posadit. Celým tělem mi projede nesnesitelná bolest. Hlasy utichnou. Pořád nemám dost síly rozevřít víčka, natož pohnout jakoukoliv částí těla.

Někdo mi sáhne na hlavu. Trhnu sebou a lehce zaskuhrám. Dotek je jemný, skoro starostlivý. Konečně najdu vůli otevřít oči. Nademnou stojí Eric. 

Tváří se nezúčastněně, ostatně jako vždy, ale něco v jeho držení těla mi napoví, že je nervózní.

,,Ale, slečna Priorová se rozhodla nás poctít svou pozorností? Na tu hlavu by se vám měl podívat někdo, kdo tomu rozumí." Říká to skoro posměšně, nebýt nepatrné známky opovržení v jejím jinak naprosto kontrolovaném výrazu.

Posadím se a spěšně se rozhlédnu po místnosti. Je tu chladno, žádná okna, podlahu tvoří kamenné kostky. Po stranách jsou rozmístěné veliké dřevěné sudy. Vinice dojde mi. Je to sice absurdní, ale mám chuť na červené víno. Musím si bohužel vystačit jen s vlastní krví, které je čím dál víc.

,,Co takhle nejdřív všechno uvést na pravou míru. Pane Eatone, slečno Krävitzová, určitě máte spoustu otázek. Budeme se držet tradic. Dámy mají přednost."

Christina hlasitě polkne. Odkud je můžou znát?

,,Co tady děláte vy?"

,,Nikdy jsem neměla nijak vysoké mínění o vaší inteligenci, ale doufala jsem, že alespoň tohle vám dojde. Položte si otázku, kde jste se dozvěděla o té akci na Troskách?"

,,V posluchárně před... vaší hodinou!"

Ta blondýna, Matthewsová, jak jsem pochopila a která mi mimochodem není absolutně známá, se pousměje.

,,A od koho?"

,,Nevím, viděla jsem ho poprvé. Je sice pravda, že nevypadal jako fanoušek skejťáckých závodů, ale to mi v tu chvíli bylo jedno. Co je s ním?"

Zpoza Matthewsové vystoupí Edward. Má přeražený nos a vražedný výraz.

,,Ježíši kriste, to je on! To je do toho zatažená celá škola?"

Edwardovi se i přes všechnu krev kterou má na obličeji, podaří úšklebek.

,,Říkala jste, že nejsou bůh ví jak chytří, ale tohle je opravdu moc. Budu to přičítat šoku. Samozřejmě, že nechodím do školy. Do Oka mě vlastně naverbovala právě slečna Matthewsová. Přišla za mnou s nabídkou, která se neodmítá. To ona je tajný zdroj Oka."

,,Tak to nám k vašemu překvapení už taky došlo. Zmínil se o vás jeden z vašich mužů. Nevim, jak je to u vás, ale já si pojem tajnej představuju trošku jinak. Mimochodem byste nám všem mohli osvětlit, proč jste do toho zatáhli i tyhle dva," řekne Eric na jeden nádech. Při posledních slovech poukáže na Tobiase a Christinu.

Matthewsová vypadá, jakoby ho zaregistrovala až teď.

,,Vlastně je to naopak. To vy jste vedlejší škody. Podřezali jste si větev pod vlastníma nohama, když jste je vzali k sobě. Mělo to vypadat jako hromadné předávkování. Když jsme se dozvěděli, že je pan Eaton na živu, představovalo to pro nás určitou hrozbu. Neměli jsme ponětí, kolik si toho pamatuje z noci, kdy Jones zabil jeho rodinu. Nalákali jsme proto několik proslulých postrachů Bristolské univerzity na Trosky. Ten balíček byl jen nastražený. Jenomže v Oku se nic neutají a tak začaly vznikat pověry. Výsledná verze byla, že je to heroin, který se nějakému gangu podařilo odcizit právě Jonesovi. A tak se to doneslo až k vám. Vaším podílením se na celé operaci se vše jen zkomplikovalo.

Ale, máme pro vás návrh. Odejděte a mlčte o tom, co jste slyšeli. S podmínkou, že slečnu Krävitzovou a pana Eatona tu necháte. My s nimi naložíme podle našich potřeb," zakončí svůj proslov.

Je mi jasné, že ať mám na Erica kdo ví jak veliký vliv, tohle rozhodnutí je jen na něm. A nechci vypadat jako srab, ale jsem ráda. Rozhoduje tu o dvou nevinných životech lidí, kteří byli jen ve špatný čas na špatném místě.

Eric sevře ruce v pěst. Není naštvaný, jen přemýšlí. Usilovně se snaží vymyslet nějakou výchozí cestu, znám ho. To znamená, že ty dva nevydá. A dnes tu ještě poteče krev.

Po minutách nekonečného ticha konečně promluví. Jeho slova jsou překvapivá, ne však pro mě.

,,Vim, že to bude znít sobecky a zatraceně hrdě, ale já se nenechám zastrašit výhružkama od nějaký namyšlený blondýny." Ohlédne se za sebe. ,,Lynn, jsi hotová?"

Lynn něco zakřičí zpoza chodby.

,,TEĎ!" zařve Eric zvedne mě ze země a začne se mnou utíkat neznámo kam.

Za námi se ozývá střelba. Kolem nás sviští kulky jedna za druhou, divím se, že jedna Erica už nezasáhla. Vybíhá schody po třech, i přes váhu navíc, kterou je zatížen. Doběhne až k velkým dvoukřídlým dveřím a podruhé za tento večer se ohlédne. Zaregistruji jeho pohled do... prázdna. Za námi nikdo není. Zmocní se mě panika.

,,Kde jsou všichni?" zašeptám tak neslyšně, že není možné, aby mě slyšel. Přesto odpoví.

,,Pravděpodobně se jen zdrželi, budou tu každou chvíli."

Lže.

Vykopne dveře. Do nosu mě uhodí vůně nadcházejícího rána. Opatrně mě položí na zem. Řekne jen pár slov.

,,Zkus sehnat pomoc. Miluju tě."

To je všechno. Vběhne zpět do budovy. Neschopná se pohnout sleduji, co se děje potom. Musely to být vteřiny, ale mě to připadalo jako roky. Chvilku po tom, co Eric zmizel v budově nastalo ticho. Po tom se ozval nejhorší zvuk, který jsem kdy slyšela a celá budova vybuchla. Tlaková vlna mě odhodila desítky metrů daleko.

Poslední, co si pamatuji, jsou černí ptáci, prolétávající nad mou hlavou, jako smrtící přízrak.

Tak jo děcka, tohle oficiální poslední kapitola, ale nebojte se, zítra přidám ještě epilog. Opět díky za reads a votes, potěší ;)