Love or Die

Kapitola 9 - Létající palačinka

Omlouvám se, že přidávám po tak dlouhé době, ale nemám asolutně čas, nebo na to prostě zapomenu. Tak doufám, že se bude líbit :)

„Áááá, pomoc, útok !“

„Jakej útok ? Náhodou, už mi to docela jde.“

Takhle obvykle nevypadá naše ráno, ale Eric se dnes, i vzhledem k okolnostem, probudil ve skvělé náladě. I když, po takové noci, se není čemu divit. Takže se rozhodl udělat palačinky. Právě teď se je snaží vyhodit z pánve a zpátky. Řekněme, že teoreticky by mu to šlo, jen realizace trochu pokulhává. Půlka skončila na zemi a dvě jsme museli škrábat ze stropu.

„Nechceš je chvilku nechat ležet na pánvi ? Řekla bych, že Ti nikam neutečou, ale u tebe je, koukám možné všechno.“

„Ale, tady má dneska někdo dobrou náladu.“

Ve dveřích stojí Lynn, oči ještě oteklé od spánku v černém pyžamu s názvem nějaké punkové kapely, na nohách velké bačkory Hello Kitty. Rozporuplná kombinace, řekl by Tobias.

„Tím myslí mě ?“ ptá se Eric, s předstíraným ohromením, „protože já mám strašnou náladu“ načež vyhodí další palačinku, která přistane Lynn na hlavě.

Já a Eric propukneme ve vražedný záchvat smíchu, který přehluší i Lynnin vřískot.

Přes slzy nic nevidím, ale zaregistruji v místnosti další osobu. Stojí stydlivě ve dveřích a kouká na nás. Protřu si koutky a pozdravím.

„Čau Tobiasi, dáš si palačinku ?“

Tobias pohlédne na Lynn.

„A servírujete je i na talíř ?“

Já s Ericem se začneme znovu smát. Lynn se na nás podívá, potom chňapne palačinku do ruky, kterou natáhne směrem k Tobiasovi.

„Můžeš dojíst tu mojí, já už asi nebudu.“

„Díky za nabídku, ale asi si udělám novou.“ Odpoví co nejopatrněji Tobias.

„Fajn.“ Otočí se na patě a zmizí v obýváku.

„Neber si to osobně, nemá tady svýho miláčka, tudíž jsou některé její potřeby neukojené“ říká Eric.

Znovu se skoro rozesměju, když vidím, jak Tobias rudne. Až teď si všímám, jak je hezký. Má pěkný obličej, světle hnědé vlasy a tmavé oči. S postavou na tom také není nejhůř.

Vytáhne z lednice mléko a nalije si plnou sklenici. Potom začne zápasit s obalem na toastový chleba. Boj překvapivě vyhrává.

„Kde máte šunku?“ otočí se na nás a trochu se zarazí.

Až teď si uvědomím, že já i Eric na něj celou dobu nepokrytě zíráme, já ještě k tomu s otevřenou pusou.

„Promiň, nějak jsme se oba zamysleli. Cože ?“ Sakra, jsem mimo.

„Kde máte šunku?“

To netuším, jsem vegetarián, tak se ozve Eric.

„Šunka je v předsíni, v lednici.“

„Díky.“

Po tom, co Tobias upustí místnost Eric prohlásí.

„Bezva, teď si o nás myslí, jsme úchylové.“

Podívám se na něj pohledem, který doufám říká, že je mimo.

„Ty máš zácpu ?“ ptá se mě opatrně s jasnou známkou ironického humoru v hlase.

Na to reaguju tak, že po něm hodím palačinku co měla před chvilkou Lynn na hlavě. Blesku-rychle ji chytí a hodí zpátky. Naštěstí pro mě jsem dost rychlá, abych uhnula, ale ne tak, abych ji chytila, takže palačinku skončí rozpláclá na okně.

Znovu se začnu smát, když do kuchyně přijde Christina. Tmavé vlasy má rozcuchané, a oči unavené, přesto v nich neutichla ta jiskra. To už má člověk asi v sobě.

„Ahoj, můžu dostat něco k snídani ? Kromě létací palačinky prosím.“

„Tobias šel před chvilkou pro šunku na toasty. Myslím, že si mu zkazila překvapení ve formě snídaně do postele“ podotknu s hranou výčitkou.

„To teda zkazila.“

Tobias přijde ke Christině, chytne ji kolem pasu a políbí ji.

„Tak víš co, já se vrátím do postele a nechám se překvapit. Ale pospěš si, jinak začnu ohryzávat noční stolek“ načež odběhne jako velikonoční králík, jen jí

chybí ocásek, uši a košík.

„Fajn, kde je tu toastovač ?“

Jsem moc zamyšlená nad velikonočním králíkem, že nejsem schopná odpovědi, tak jen nepřítomně ukážu směrem, kde se přístroj nachází.

„S tou snídaní si pohněte, za hodinu jedeme zpátky do Bristolu, pro vaše věci. Ne, že bych z toho byl kdo ví jak odvázanej, ale strávíte tu nějakej ten čas a kupovat nový oblečení se jak mě, tak nikomu z nás nechce.“

Tobias se podívá nejdřív na mě, potom zpátky na Erica a zeptá se:

„Není to trochu nebezpečné ? Všechno se to stalo teprve včera.“

„Právě proto, že je to tak čerstvý, tam pojedeme dneska. Všechno to mám pod kontrolou, takže klid.“

Tobias se nadechne, jako by chtěl protestovat, ale Eric se tváří tak, že radši mlčí.

„Fajn,  za hodinu. Ještě něco ?“

„Ne, to je všechno.“

S těmahle dvěma to nebude jednoduchý. Jsou jako dva kohouti na jednom dvorku. Nebo dělám předčasný závěry. Zvyknout si na povahu Erica je těžký oříšek. Ze začátku se zdá jako namyšlený idiot bez špetky soucitu, což taky trochu je, ale umí to být skvělý kamarád. A přítel. Možná spolu budou vycházet, možná se budou prostě jen respektovat. Zatím stačí, že si nevjíždí do vlasů. Jenže jak dlouho taková situace vydrží.