Kapitola 11 - Zranění

58 8 0
                                    

„Christino ! Chris !“

Nic. Žádná ozvěna, už hodinu. Podle Lynn zmizela chvilku před tím, než jsme dorazili, takže by neměla být moc daleko. Problém je, že tyhle lesy jsou zrádné a ani zkušený člověk by si do nich sám netroufl. To je také důvod, proč máme chatu na takovém místě.

Naštěstí je dost světla, opravdové nebezpečí přichází až s příchodem tmy. Zvlášť by mě zajímalo, co jí k takovému činu vedlo. Raději znovu zkontroluji vysílačku.

„Máte něco ?“

„U mě nic“ Eric.

„Taky nic“ Shaunna.

„Čisto“ Peter a Tobias.

„Bohužel“ Uriah.

Lynn čeká uvnitř, kdyby se náhodou vrátila, a zároveň hlídá náš nový přírůstek. Netvrdím, že dlouhodobý.

Zkusím volat znovu, ale marně. Jdu dál, k lesní cestě. Je horko, slunce vysoko na obloze, bez jediného mraku. Musím se opřít o strom, a ucítím něco teplého a lepkavého. Po celém těle mi přeběhne mráz. Pomalu se otočím a moje obavy se potvrdí. Je tu krev, čerstvá. Když děláte práci, jako já, poznáte to.

Radši to ohlásím.

„Lidi, jsem u Hermenské skály. Našla jsem tu čerstvou krev a nevypadá, že je zvířecí.“

Chvilku se nic neozývá. Přemýšlím, jestli nejsem mimo dosah, když se ozve Tobias.

„Je jí hodně ?“

„Není, bude to menší zranění. Za chvilku se ozvu znova.“

Vydám se směrem, odkud jdou krvavé stopy. Čím dál jdu, tím víc je krve. Začnu pomalu zrychlovat, až nakonec běžím. Proběhnu kolem skály a vydám se nahoru. Tady jsou dvoje krvavé otisky. Jedny od lidské ruky, druhé vypadají jako psí tlapa. Nechci ani pomyslet, co Chris pronásleduje a jestli jí chci najít celou, musím si pospíšit.

Vyběhnu na konec a naskytne se mi hrůzný obraz. Christina leží zhroucená těsně na kraji skály a u ní stojí vlk.

To je poprvé, co tu nějakého vidím.

Co nejtišeji vytáhnu zpod opasku zbraň, zamířím a vypálím. K mé smůle se trefím do slabin. Zamířím znovu, ale vlk obrátí svou pozornost na mě. Vystartuje neuvěřitelnou rychlostí. Na poslední chvíli stačím vystřelit. Vlk spadne k mým nohám. Se zbraní namířenou na něj ho opatrně obejdu a když se ujistím, že je mrtvý, vrhnu ke Christině.

„Chris slyšíš mě ?“

„Tris ? Já musím do Bristolu, jinak ho zabijou.“

Řekne to s velkou námahou. Napínám uši, abych jí rozuměla.

„O čem to mluvíš ?“

Místo odpovědi jen natáhne ruku k mobilu. Vezmu ho do ruky a podívám se dovnitř.

Zpráva, která je tu zobrazená, mě zmate. Stojí tu:

„Máme Tobiase. Jestli ho chceš vidět živého, přines nám ten balíček.“

Ztuhnu. Kde vzali Christinino číslo ? A jak vědí, že jsme jeli k němu domů ? Doopravdy mě teď ale zajímá jen jedna věc.

Love or DieKde žijí příběhy. Začni objevovat