Nazpátek jedeme přes lesní cestu. Nemůžeme si dovolit policejní kontrolu, vzhledem k nákladu, který s sebou vezeme. Je noc, nebe poseté hvězdami, měsíc schovaný za mrakem.
Pořád nemůžu uvěřit tomu, jak se to všechno podělalo. Měla to být jednoduchá akce, prostě vyzvednout balík a odejít. Ty zbraně byly jenom pro efekt. Bylo to poprvé, co jsme je museli použít, kvůli reálnému nebezpečí. A k tomu ještě ty dva. Co s nimi budeme dělat ? Viděli všechno, znají naše obličeje ..
K tomu se do toho připletlo ještě Oko. Je to prakticky nejstarší gang v jižní Anglii. Mají na svém kontě ty nejhorší vraždy a největší kšefty. Kromě tohoto. A to je problém.
Zrcátkem mrknu na zadní sedadlo, kde sedí naši dva noví pasažéři. Vypadají jako normální lidé, co dělají normální věci a tohle zažívají jen v akčních filmech přes televizní obrazovky.
Ta dívka, Christina, chvilku nezavře pusu. Má tolik otázek. Eric se jí trpělivě snaží odpovídat, ale vidím, jak moc se kontroluje.
Hranatý obličej má orámovaný hnědými vlasy, střiženými těsně nad rameny. Její hnědé oči, jakoby sami hltaly poskytnuté informace. Je bystrá a aktivní, pravděpodobně i za jejího přítele.
Tobias sedí na druhém sedadle, ochranářsky ji drží kolem ramen, ale myšlenkami je úplně mimo. Výškou se vyrovná Ericovi, má nakrátko střižené, světle hnědé vlasy a stejně světle hnědé oči, jako já.
„Kdo vlastně byli Ti druzí ?“ pokládá Christina tak stou otázku.
„Je to nejznámější gang tady v Bristolu. Řekl bych, že mají na svědomí ty největší zločiny, co se tu za posledních 20 let staly, kdyby nějaké svědomí měli. Sami jste se mohli přesvědčit.”
Vidím v jejích očích smutek. Nedivím se jí, vzhledem k tomu, co zažila.
„Neprojde jim to jen tak, že ne ? Policie je dopadne.“
S Ericem na sebe pohlédneme. Vím, co mi pohledem říká.
„Samozřejmě, že ne. Přijdou na ně“ odpovím.
Viditelně se jí ulevilo. Najednou se jí naprosto změnila tvář. V zrcátku na mě kouká unavená, odevzdaná dívka.
„Myslím, že si na chvilku zavřu oči.“ Za chvíli už spí.
„Vím, že jste jí lhali“ pronese z ničeho nic Tobias.
„O čem myslíš ?“ Odpovídá Eric, aniž by spouštěl oči z cesty před sebou.
„O té policii. Vsadím se, o co chcete, že ta těla už jsou teď pryč a s tím telefonátem jste to nemysleli vážně.“
Nevím co na to odpovědět. Eric taky mlčí.
„Nevyčítám vám to. Vím, že jsme toho viděli příliš a pravděpodobně jsme jen zbytečný problém, který umíte hravě vyřešit. Každopádně vás varuji, zkřivte jí na hlavě jediný vlas a je mi jedno, jak moc velký zbrojní arsenál máte a jak velcí frajeři si myslíte, že jste.“
Řekl to klidně a vyrovnaně, jako by se na to dlouho připravoval.
„Je mi jasný, že máš obavy. Ale nemyslíš si, že kdybychom vás chtěli zabít, neudělali bychom to už dávno a nehodili vás k těm mrtvolám ? Proč bysme se namáhali s tím brát vás s sebou. Tedy ne, že by to byl problém, zbavit se vás."
Střelím po něm pohledem.
„Co tím chtěl Eric říct je, že nejsme jako ostatní gangy. Zbytečně nezabíjíme civilisty, ani ostatní lidi. Jen když je to nezbytně nutné.“
ČTEŠ
Love or Die
ActionTris a Eric jsou nerozlučná dvojka, vedoucí místní gang nazývaný Smečka. Co se stane, když se jim ale do jednoho z největšího kšeftu století připlete dvojice Chris a Čtyřka, studenti anglické literatury, kteří zbraně a drogy viděly maximálně na goog...
