Love or Die

Kapitola 14 - Plán

Zůstávám stát jako přimražený. Podobné scény vídám v hororech, nebo akčních filmech. Nikdy jsem nechápal postavy v takových scénách. Říkal jsem si, Co je na tom? Trocha krve a lidi hned panikaří.

Teď to naprosto chápu. Nejdřív si myslíte, že máte jen noční můru. Potom následuje kruté probuzení do reality, kdy zjistíte, že situace není tak zlá, nýbrž ještě horší. Začnete horečně přemítat, jak se zachovat, co říct.

Vůbec nejhorší, je ta bezmoc. Říkáte si, Kdybych udělal...Měli jsme udělat...

Ale je pozdě a dělat se nedá nic.

Takže mi nezbývá, než si jen sednou na židli a sledovat nastalou situaci. Uriah uklidňuje Lynn, Peter s Ericem něco horečně řeší venku a Tris se postarala o...

Nejvíc mě překvapila Christina.

Čekal jsem, že to nezvládne, znovu se složí. Vlastně to vypadá, že je na tom ze všech nejlépe. Bez jakýkoliv řečí vzala saponáty a hadr a začala drhnout krvavé skvrny na koberci.

„Tak jo lidi, sklapněte a poslouchejte," zavelí Eric. Všichni se uklidní.

„Do teď jsme vyznávali politiku appeasementu*, ale s tím je konec. Hlavním úkolem smečky, je navzájem se chránit, a když někdo naruší takovou harmonii, přijde odezva. Takže se vracíme zpátky do Bristolu. Schovávali jsme se tu moc dlouho. Dáme ostatním najevo, kdo je tu šéf a že si kurva nemůžou dělat, co chtějí!"

Poslední věty už prakticky křičí. Takhle naštvaného jsem ho ještě neviděl. Když se zamyslím, taky se cítím naštvaně. Jsem naštvaný na sebe, že jsem tomu nemohl zabránit, na ty, co jí to udělali, prostě naštvaný!

„Vrátíte jim to?" vyhrknu dřív, než se stihnu zarazit.

„Vrátíme jim to takovým způsobem, o jakém se bude povídat po celém světě. Začneme je likvidovat jednoho po druhém a propracujeme se až k Jonesovi."

Má hladový pohled. Oči lačnící po krvi. Vypadá jako šelma, která po mnoha dnech strádání zavětřila kořist a nemůže se dočkat, až se nažere.

„Pomůžeme vám. Jak jen budeme moct."

Christina. Všechny oči v místnosti se upřou na ní. Na tu malou, drobnou holku, která ještě před pár dny byla na pokraji psychického zhroucení a teď se pouští do války gangů. Ale má pravdu. Nebýt nás, možná by se nic takového nestalo.

„Souhlasím. Z části je to i naše vina. Kdybyste se nás nepokoušeli chránit, Shauna mohla být ještě naživu."

Překvapilo mě, že s jakou jistotou jsem to pronesl.

Ostatní si vymění pohledy.

„Sice nevím jak, ale budete hodit. Musíte ale počítat s jedním. Tohle je opravdová válka a nesmíte si plést krytí zad s babysitteringem. A ještě něco. To, co se stane v podsvětí, v podsvětí taky zůstane. Policie a ostatní jdou mimo."

Christina přejde ke mně a postaví se po mém boku.

„S tím počítáme."

Na malou chvilku se rozhostí ticho.

„Fajn. Běžte se sbalit, za hodinu vyrážíme. V Bristolu vyřešíme zbytek."

Nikdo se nehýbe.

„Teď!" už trochu zařve.

Na to se všichni zvednou a mlčky rozejdou do pokojů.

Ani ne za dvě hodiny, už se zabydluji v prozatimním pokoji. Když auta zaparkovala před komplexem, neubránil jsem se pohledu typu: To si děláte srandu?

Ne nadarmo se říká, zdání klame. Vnitřek je zařízený velice útulně, ale je znát, že to není klasická idylka. Dokazují to povalující se zbraně, boxovací pytel uprostřed společenské místnosti a velké množství alkoholu.

V našem pokoji je jedna velká postel. Stěny jsou černé a bílé. Jediné, co se tu ještě nachází je komoda a zrcadlo. Každý pokoj má opět svoji vlastní koupelnu. Zajímalo by mě, kde na to všechno berou peníze.

Vyklidím si těch pár věcí, které jsem ve spěchu zabalil u mě v bytě. Přijde mi to jako tisíc let, co jsme žili normální život, a naším největším problémem byla profesorka Matthewsová. Podívám se na sebe do zrcadla. Mám tmavé kruhy pod očima, rozcuchané vlasy a na sobě zmačkané triko.

V koupelně si obličej opláchnu studenou vodou, vlasy si trochu pročísnu a vezmu čisté triko.

Ve společenské místnosti jsou Tris s Christinou. Sedí na gauči a o něčem se baví. Peter za barem pracuje se shakerem. Rozhodnu se k němu přisednout.

„Čau, co tu vyvádíš?"

Peter se zatváří trochu dotčeně, ale hned se mu tvář vyjasní.

„Dámy si poručili drink, tak se snažím něco vymyslet. Většinou je tady od toho Edward, ale ten je mimo. Chceš taky něco?"

Vzhledem k tomu, jak jsem dopadl naposled, bych asi neměl, ale...

„Jasně, namíchej mi, co chceš."

Peter je očividně potěšený, že ho někdo další požádal o jeho služby. Začne se tvářit maximálně soustředěně.

V tu chvíli do místnosti vejde Eric s Uriahem.

„Tak jo, poslouchejte," zavelí Eric.

„Musíme se dohodnout, co dál. Nemůžeme na Oko zaútočit jen tak, zvlášť když mají početní přesilu. My ale známe Bristol jako nikdo jiný a toho přesně využijeme. Tobias s Christinou se nabídli na pomoc," nejistě se podívá na Tris a trochu to protáhne. „Něco bychom měli. A předem říkám, nebude se vám to líbit."

Podívám se na Christinu. Kývne na mě.

„Jdeme do toho."

„Fajn, takže plán je takový..."

*Appeasement označuje pacifistickou politiku z 30. let 20. století, kterou symbolizovalo hlavně ustupování agresivním stranám.

Tahle kapitola je trochu kratší, protože opravdu nestíhám. Každopádně děkuji za čtení a votes :) Budu se snažit přidávat častěji.