GONER | jjk x myg

15

"Tohle už mi nikdy, ale nikdy nedělej. Rozumíš? Víš, jak strašně jsi mě vyděsil, ty idiote?"

Domů se Jungkook vrátil až druhého dne, protože několik hodin nebyl schopný ničeho jiného, než jen ležení v posteli, zatímco mu bylo akorát tak pěkně blbě.

"Co na tom máš?" zeptal se však Jungkook. "Co? A neříkej mi idiote."

"Tak se tak nechovej," ohradil se Yoongi. "A co bych jako na čem měl mít?" nechápal.

"Na alkoholu."

"Kvůli tomu ses opil?" zeptal se v údivu. "Abys zjistil, proč piju já? Ty jsi neuvěřitelnej."

"A ty se mi divíš? Je to tak každý den. Piješ každý den a je ti úplně jedno, že ti říkám, aby ses s tím aspoň trochu krotil. Taky mám o tebe strach. Vždyť já mám jenom tebe. Co bych jako bez tebe dělal?"

Jungkook neměl problém projevit emoce. Vždycky byl až moc citlivý a když v sobě něco držel, nedělalo mu to dobře. S Yoongim se musel krotit, protože ten byl jeho přesným opakem a mluvit o svých emocích pro něj nikdy nebylo vůbec lehké, Jungkook by řekl, že ho to kolikrát až děsí soudě dle jeho reakcí, ale tohle... Tohle už přece nemůže pokračovat.

Yoongi se o něj postaral, když mu bylo nejhůř. Když neměl vůbec nic a nikoho. Vzal ho k sobě a dal mu střechu nad hlavou. Bylo mu tehdy jen šestnáct. A tohle mu nikdy nezapomene, jelikož mu nabídl druhou šanci. I když to není perfektní, nemůže však žádat víc. Nezavřel mu totiž dveře před nosem tak, jako to udělala jeho rodina. Poslední zbytek jeho rodiny.

Teď je jeho rodina on a Jungkook ho nechce ztratit. Nemůže.

I přes svá slova však nevěřil, že by se mu mohlo dostat odpovědi. Počítal s tím, že ho Yoongi nějak odbyde, řekne, že se o tom nechce bavit a tím to skončí, ale ne, překvapil ho, částečně ano.

"Nezvládám to," přiznal. "Ale je to v pohodě. Alkohol mi jen pomáhá to všechno utlumit. Vím, že je to zbabělý, ale je to tak."

"Potom mi to pověz," vyzval ho Jungkook. "Řekni mi, co za svinstvo máš v hlavě. Takhle to jednou nevydržíš, vždyť si to určitě sám uvědomuješ."

"Jednoduše nemůžu," zamumlal. "Nejde to."

"Yoongi, já už nejsem malý dítě. Už mě nemusíš chránit před vším špatným."

"Já vím. Ale tady nejde o to, kolik ti je, nebo jak to máš v hlavě srovnaný. Já prostě takový nejsem. A ani nebudu. Jen tak. Pro mě je nejdůležitější, když jsi v pohodě ty. O sebe se zvládnu postarat. I když se ti mé způsoby nelíbí. A proto nemáš taky jediný důvod k tomu, aby jsi je kopíroval. Ale předpokládám, že ses poučil."

Jungkook přikývl.

V dohledné době k alkoholu nechce fakt ani přičichnout, i přestože s Yoongim po jeho boku to nebude jednoduché.

Byla to hloupost, co udělal. No jednal z trucu a z naštvání. Každopádně nepočítal s tím, že dopadne tak, jak dopadne a že všem svým kamarádům způsobí akorát starosti.

Z celé té situace mu bylo jen úzko.

On naprosto ztracený ve vlastních pocitech a myšlenkách. Bojí se jak o Yoongiho, tak i o sebe. Není hodina, co by nemyslel na Seokjina. A Yoongi s ním odmítá komunikovat. Nechce s ním nic řešit.

Tohle nedopadne dobře, Jungkook si tím byl jistý.