Yoongi panikařil. Umíral strachy.
Nijak neřešil to, že Jungkook nebyl doma, když se vrátil se z práce, ale když se neobjevil celou noc a ani následujícího dne, došlo mu, že je něco zatraceně špatně.
Nejdřív zkontaktoval Taehyunga, tak trochu doufal, že Jungkook bude u nich doma, ale Taehyung mu řekl, že ne a že s ním vůbec nemluvil. Nepředpokládal, že bude u Hoseoka, no přesto se ozval i jemu. A nepochodil. Poslední volba stejně jako poslední naděje byl Namjoon, avšak ani on neměl o Jungkookovi žádné zprávy.
"Ten malej smrad," zanadával Yoongi.
"Klid," řekl Namjoon. "Určitě bude v pohodě. Půjdeme ho všichni hledat."
"Díky," zamumlal Yoongi.
Několik hodin se všichni pohybovali po venku a snažili se Jungkooka najít. Nikdo z nich neměl ponětí, kde by mohl být a proč vůbec tak najednou zmizel. Yoongimu to nedávalo smysl. Vždyť se mezi nimi nic nestalo, žádná hádka, žádný problém nevyvstal. Vůbec tomu nerozuměl a jenom doufal, že je v pořádku a že se mu nic nestalo.
"Yoongi, soustřeď se," řekl mu Hoseok. "Napadá tě nějaké místo, kde by mohl být?"
Yoongi však zavrtěl hlavou.
"No tak, znáš ho ze všech nejlíp, tak alespoň něco zkus."
"Vůbec netuším, jasný?" zvýšil hlas, když ztratil nervy. "Kdybych měl nějaký tip, nechodili bychom tady jak kreténi pořád dokola."
Na to raději Hoseok nic neřekl a zvolil pro jistotu taktiku mlčení.
Opravdu chodili tam a zpátky. Yoongi měl pocit, že už snad museli být všude a zase taky nevěřil tomu, že by se Jungkook rozhodl utéct někam daleko. Pokud tedy utekl...
Hruď se mu nepříjemně stáhla úzkostí, když se mu rozezvonil mobil a na prasklém displeji spatřil jméno Jimina.
"Máme ho," řekl hned, jak mu Yoongi hovor přijal.
"Je v pohodě?" zeptal se Yoongi hned.
"No, je u nás. Přijďte."
Hoseok se na něj díval s nadějí. "Tak co?"
"Jimin a Taehyung ho našli. Máme přijít k nim."
ČTEŠ
GONER | jjk x myg
FanfictionAť se snažíš sebevíc, ať děláš cokoli, utíkáš a schováváš se, možná i bojuješ, jsi stále slabší a vyčerpanější, je to pořád s tebou, v tvé hlavě, úplně všechno.
