GONER | jjk x myg

18

Jungkook se rozhodl s jeho situací konečně něco dělat. 

Zařekl se, že do toho nebude zatahovat nikoho dalšího a už rozhodně ne Yoongiho. Do teď se spoléhal jen na něj a možná, že to byla jedna z těch největších chyb. Možná se akorát potřebuje trochu osamostatnit, aby pak vůči Yoongimu nemusel mít vůbec žádné výčitky, že nemůže tohle a tohle, že se k němu nemůže chovat takhle a takhle, když pro něj tolik udělal a dává mu naprosto všechno, na co se jeho vlastní rodina vykašlala.

Jungkook nechtěl být nevděčný, ale taky nechtěl, aby to byla páka, kterou by proti němu mohl Yoongi použít.

Našel si brigádu v nedalekém obchodě na odpolední a večerní směny. Byla to typická večerka, ne moc velká a naštěstí ta práce sama o sobě nebyla nic náročného a ve volných chvílích, kdy žádní zákazníci nechodili, si Jungkook za kasou psal domácí úkoly na koleni.

Jinak to nešlo.

Samozřejmě, že se ho Yoongi ptal, kde pořád je, když se pozdě večer vracel domů, ale Jungkook mu nikdy popravdě neodpověděl. Zaprvé, Yoongimu by se nelíbilo, že si našel práci. A zadruhé, roli v tom sehrál i trochu škodolibý aspekt. Uškodí Yoongimu, když ochutná svou vlastní medicínu? Spíš ne.

Byl pátek, jedenáct večer a on už se opravdu těšil domů. Za celý týden toho měl dost a těšil se, až si lehne do postele a nebude druhého dne muset nikam vstávat. Od Yoongiho měl po celém dni několik zmeškaných hovorů a dvě zprávy. Zrovna mu odepisoval s tím, že domů dorazí do dvaceti minut, nechtěl zase, aby si o něj dělal až takové starosti, jelikož dnes bohužel neměl vůbec čas na to, aby mu o sobě dal vědět. Když však najednou do někoho zprudka narazil. 

"Omlouvám se," zamumlal a pokračoval v chůzi dál, no ruka na jeho rameni jej zastavila.

Najednou se ocitl v kruhu cizích postav, zády natlačený na výlohu už dávno zavřeného obchodu. 

Zachvátila jej panika.

"Kampak máš namířeno?" 

Jungkookovi bylo jasné, že nemá vůbec žádnou šanci. Jednak byl o dost mladší než oni a taky i o dost menší, všichni jej převyšovali jak výškou, tak i stavbou těla. Cítil z nich alkohol a cigarety. A z něho byl jistojistě cítit strach. 

"Vezmi mu ten batoh, chodí do školy, určitě u sebe bude mít nějaký prachy."

"Ne!" vyhrkl, jakmile mu byl batoh dost hrubým způsobem stržen ze zad.

Jeho první výplata...

"Drž hubu, jasný?" Zničehonic mu zatáhl za vlasy a hlavou mu udeřil do mříží chránící výlohu obchodu. 

Jungkook hlasitě zaskuhral a okamžitě si přiložil dlaně na poraněné místo. Vzápětí na prstech zacítil vlastní krev. Do očí mu vhrkly slzy a hlava se mu pěkně motala.

"Ale ale, on nám pláče. Chceš dostatečný důvod k tomu, abys mohl řvát?"

Jungkook absolutně netušil, co se děje.

Někdo jej kopl do břicha a netrvalo pak příliš dlouho, než skončil na zemi. Bolest cítil snad naprosto všude, krev zase v ústech. Brečel, opravdu nahlas a párkrát se mu podařilo vyslovit Yoongiho jméno, ale to bylo naprosto vše, čeho byl schopný. 

Doufal, že jej někdo najde, doufal, že si pro něj někdo přijde...