Vůbec netušil, jak dlouho tam ležel a brečel. Možná byl chvilku v bezvědomí. Hlava ho strašně bolela, stejně tak jako žebra a pravá noha, na kterou kulhal. Jednou ruku sám sebe objímal kolem pasu, druhou držel svůj batoh, který skoro vláčel po zemi, ale nedovedl si představit, že by jej měl zvednout a dát si ho na záda.
Nechápal, jak nakonec mohl dojít domů.
Neměl sílu na to, aby hledal v batohu klíče, možná, že je i ztratil, protože celou dobu měl tašku rozepnutou a během cesty mu pochopitelně mohlo něco vypadnout, mobil teda neměl určitě, to věděl, a tak se jen opřel o dveře a dlaní zabalenou v pěst do nich sporadicky bouchal.
Modlil se ke všemu možnému, aby byl Yoongi doma a aby mu otevřel.
"Jungkooku?" ozvalo se zpoza dveří a on se znovu, tentokrát však úlevou rozbrečel.
V tu chvíli se dveře během vteřiny otevřely.
Jungkook to samozřejmě vůbec neustál a doslova vpadl dovnitř jejich bytu a Yoongi ho dokázal jen tak tak zachytit, a zabránit tak jeho jinal jistě bolestivému pádu na podlahu.
"Panebože, co se ti stalo?" V Yoongiho hlase byla znatelná panika, ale Jungkook mu nebyl schopný odpovědět.
S jeho pomocí se dostal do postele a v ten moment mu snad nemohlo být líp.
"Slyšíš mě? Tak řekni aspoň něco."
"M-moje p-p-peníze," vykoktal mezi pláčem.
Nebyl schopný udržet otevřené oči a neměl vůbec žádné ponětí, co Yoongi dělá. Až po chvíli pochopil, že ten chlad, co cítí v obličeji, je zapříčiněný vlhkým hadříkem, kterým mu jej Yoongi omýval.
"Jsi celý od krve," zamumlal tiše. "Co tě bolí?"
"V-všechno."
Jungkook si přišel jako hadrová panenka, když mu Yoongi prohlížel jednotlivé části jeho těla, aby zjistil, kde všude je zraněný a jen tiše sykal bolestí, kdykoli se i sotva znatelně dotkl jeho žeber.
"Musím tě vzít k doktorovi," rozhodl Yoongi, ale Jungkook začal okamžitě protestovat.
"Ty se sakra nevidíš, tak buď zticha, jedeme."
Jungkook ho však pevně chytil za ruku a jenom kroutil hlavou ze strany na stranu, přestože ho každý i sebemenší pohyb bolel.
"Chci být t-tady."
Yoongi ho už naštěstí dál nijak nepřesvědčoval, přestože si Jungkook uvědomoval, že se mu to určitě nelíbí, ale byl rád, že mu vyhověl. Chtěl být prostě doma, ve své posteli a když bude Yoongi u něj, nebude už potřebovat nic víc.
Slyšel, jak Yoongi brečí, tiše, ale slyšel to. Pořád ho držel za ruku a i přestože absolutně nerozuměl tomu, co mu Yoongi říkal, nevadilo mu to. Věděl, že už je v bezpečí a že může v klidu usnout.
ČTEŠ
GONER | jjk x myg
FanficAť se snažíš sebevíc, ať děláš cokoli, utíkáš a schováváš se, možná i bojuješ, jsi stále slabší a vyčerpanější, je to pořád s tebou, v tvé hlavě, úplně všechno.
