GONER | jjk x myg

11

"Yoongi nás nesnáší, že jo," Taehyung se neptal, spíš jen konstatoval. 

"Ne, Yoongi se jen se vším špatně vyrovnává," bránil jej Jungkook. Ostatně, jak jinak. Dělal by to vždycky.

"Fajn, ale vzalo nás to všechny. Do hajzlu, Jin je někde v tahu a bůh víc, co se s ním je. Copak na nás vůbec nemyslel? Idiot. Jsem naštvanej."

Jungkook byl hrozně rád, že Taehyunga má. Mimo Yoongiho, rozuměl si s ním ze všech nejvíc. Mohl se na něj spolehnout, jednoduše to byl kamarád pro každou situaci. Špatnou, i dobrou. Sice těch špatných v poslední době bylo víc, ale o tom to přece taky je.

"Já mám strach," přiznal Jungkook. "O něj, o nás, o všechno."

"My budeme v pohodě, jednou jo. I když... Teda, já úplně nevím, jestli to můžu říct, ale taky k tobě chci být upřímný."

"O co jde?" nechápal Jungkook. 

"Nemyslím si, že na tebe má Yoongi dobrej vliv. Už jenom to, že jsi k nám přišel přespat, o něčem vypovídá. Hele, jestli se něco děje, je lepší, když to budeš řešit hned. Jestli se k tobě nechová dobře, řekni mu to a nenechej si to líbit, nic takovýho si přece nezasloužíš."

"Snažil jsem se, no není to lehký. Ale jsme v pohodě, relativně jsme si to vysvětlili a Yoongi se snaží. Vím, že to není nejlepší, ale bez něj bych nic nebyl. Takhle jsem spokojenej."

"Když myslíš," zamumlal Taehyung. "No u nás máš vždycky dveře otevřený."

Jungkook věděl, že by nebyl schopný Yoongiho jen tak opustit. Trucovat jo, nějakou chvíli ho ignorovat, dělat drahoty a chovat se jako malý dítě, ale odejít jako odejít... to ne, to by nezvládl udělat. Nechtěl by mu takhle ublížit a navíc, zničil by jen sám sebe. I když s ním Yoongi kolikrát sotva komunikuje, chová se k němu jako ke kusu hadru, vždycky se najde něco, čím mu stejně dá najevo, že mu na něm záleží a upřímně, nic víc asi Jungkook nepotřebuje.

"Děkuju. Jsem rád, že se na vás můžu spolehnout."

Vesměs to bylo fajn odpoledne. Po škole si prostě zašli na jídlo, kde se přecpali hranolky a smaženým kuřetem a to jim oběma ke štěstí bohatě stačilo. Bylo mu dobře, náladu měl taky v pohodě, ale to se změnilo během pár vteřin hned poté, co dorazil domů. 

Nebylo zase tak pozdě, ale Yoongi už ležel ve své posteli a spal. 

Jungkookovi bylo úzko při pohledu na prázdné lahve od alkoholu, co měl u postele.

"Do háje," zamumlal a bez dalšího přemýšlení zamířil k oknu, které otevřel, aby alespoň ten alkoholový opar vymizel. Vzápětí přešel k Yoongimu, sehnul se pro lahve a přidal je k několika dalším prázdným kusům, které čekaly na vyhození. 

Celkově jich bylo sedm.

A Jungkook nevěděl, co má dělat.

Nakonec se jen převlékl do věcí na doma, zalezl si k sobě do postele a s těžkou hlavou dělal domácí úkoly.

Měl by o tom s Yoongim mluvit? Bez tak mu ale řekne, že to není jeho věc a ať se do ničeho neplete. Zase by se jen pohádali. A nic by se nevyřešilo. Začarovaný kruh.

"Jak tě mám zachránit?"