𝐴𝑚 𝐼 𝑏𝑒𝑡𝑡𝑒𝑟?/𝐷𝑟𝑎𝑟𝑟𝑦-𝐶𝑧𝑒𝑐ℎ

♦Útěk♦

Vyběhl jsem jako první, běžel jsem jak o život, ale o ten mi právě jde, taktéž i Ronovi, který mě následuje a za ním běží rozzuřená Hermiona. Běželi jsme chodbami Bradavické školy do té doby, než jsem nenarazil do sloupu, protože jsem se ohlížel, jestli nás nedohání Hermiona. Po mém nárazu jsem slyšel Rona, který běžel za mnou, ale s pohledem na Hermionu, která už ho doháněla. Zavřel jsem oči a pomalu vydechoval. Další rána, která se ozvala vedle mě, slyšel jsem taktéž vydechování a lapání po dechu, Ron narazil do toho samého sloupu jako já, takže teď jen ležíme na vedle sebe s boulemi na hlavě a se strachem o náš život, protože se Hermiona k nám přibližovala rychlým tempem. Zavřel jsem oči a řekl Ronovi „Rád jsem tě poznal." , Ron si povzdychl a odpověděl „Taktéž i já, brácho.".

Vydechl jsem a otevřel oči, naskytl se mi pohled na Ronovu tvář, ve které byl vidět strach a hněv. „Au, proč vždy já a né Harry?" Zeptá se agresivně Ron, který je tažen Hermionou za ucho. Hermiona se pousměje a odpoví mu na jeho otázku „Protože on je vyvolený.", zasměje se a já taktéž, Ron se jen zamračil a dál nic neříkal, protože věděl, že s Hermionou je jak zábava, tak i pořádné peklo v knihovně, kde měl právě s Hermionou namířeno. Musím uznat, že mě z toho podhledu začalo také bolet ucho. Hermiona mizí za roh a taktéž Ron, který mě propaloval pohledem.

Zvedl jsem se z chladné podlahy, abych nenastydl a vydal se zpátky na snídani do Velké síně. „Heh, Hermiona už je nasnídaná a Ron zase snídani propásne, protože bude pomáhat Hermioně v knihovně.", povím si pro sebe a malinko se usměji.

Po dlouhé cestě chodbami zahlédnu mohutné dveře, které vedou do Velké síně. Pomalým pohybem jsem otevřel dveře. Už zde bylo málo lidí, protože některé ročníky už měly hodiny. Rozhlédl jsem se po místnosti a hledal vhodné místo ke snídani. „Támhle!", řeknu si radostně pro sebe a pomalým krokem jsem se rozešel k mému místu, které jsem si vybral. Sedl jsem si k našemu stolu a začal snídat. Od snídaně mě odtrhl pohled, který jsem na sobě cítil. Nevěnoval jsem tomu pozornost, protože jsem známý ve světě čar a kouzel, mám zde mnoho fanynek, které mě sledují až na záchod, takže jsem si na pozornost zvykl. Po chvíli jsem ale cítil více pohledů, které mě propalovaly, to už mi přišlo divné, „Děje se něco?" tázal jsem se sám sebe. Nechal jsem tomu volný průběh, který se zhoršoval a pohledů přibývalo. „Co se tu děje?!", byl jsem rozzuřený a v duchu jsem nadával na všechny okolo, ale hlavu jsem nezvedal, protože jsem věděl, že když ji zvednu bude hůř. Ruce se mi klepaly od agrese, která se ve mně hromadila, začaly mi pomalu červenat prsty a klouby bělat, zuby jsem o sebe třel a víčka tlačit k sobě. „To už stačilo!" agresivně jsem na sebe zařval a konečně zvedl hlavu, všichni se na mě hleděli, rozhlédl jsem se po místnosti, co se děje, ale nic jsem nezaregistroval, proto jsem projel žaky, kteří na mě hleděli, všichni, až na dva žaky, kteří seděli vzadu. „Pansy Parkinsonová a-," odmlčel jsem se, neměl jsem ani na toho bastarda slova. Po chvíli zkoumání těch dvou mi došlo, že něco nehraje. Malfoy seděl klidně se svěšenou hlavou a Parkinsonová ho hladila po zádech. „Něco se stalo?", začal jsem se ptát sebe. Po několika minutách jsem ale došel k názoru, že si to ten namyšlený bastard zaslouží a zvedl jsem se z mého místa, ani teď ty pohledy neustoupily a provázely mě až k východu.

Zavřel jsem za sebou dveře, které vedly do Velké síně a rychlým tempem jsem běžel do knihovny, kde byl Ron s Hermionou. „Musím se jí na to zeptat, na to, co se to děje, nechápu to." Řeknu si zmatený v duchu.

„Jsem zde.", udýchaný povím a opřu se o zeď. „Nádech, výdech.", uklidňuji svůj tep a pomalu otevírám dveře do knihovny.

Kráčím uličkami mezi knihovnami a hledám stůl, kde mohou sedět mí přátelé. Po chvilce bloudění mezi uličkami jsem za rohem uslyšel hlasy.                      

----------------------------

♦𝑨𝒖𝒕𝒉𝒐𝒓: 𝑨𝒎𝒚𝑴-𝑷♦