𝐴𝑚 𝐼 𝑏𝑒𝑡𝑡𝑒𝑟?/𝐷𝑟𝑎𝑟𝑟𝑦-𝐶𝑧𝑒𝑐ℎ

♦List se jmény♦

„Harry!", vykřikne nervózně hlas, podle kterého jsem mohl odvodit komu patří.

„Hermiono?", zeptám se nedůvěřivě, protože nemohu vidět té osobě do obličeje.

„Už běžím.", vydechne nervózně.

Přiběhla ke mně a posadila se na paty vedle mě.

„Co jsi zde vyváděl? Jak ses zde ocitl? Jsi v pořádku?", klada mi mnoho otázek.

„Hermiono, uklidni se, jsem v pořádku, jen mě bolí záda.", odpovím stručně, aby další otázky nekladla.

„Jistě.", odpoví, ale furt mohu vidět, jak je nervózní.

Obmotala mi ruku kolem krku a druhou mi přidržela záda, když jsem se zvedal, po zvednutí mé váhy ruku na zádech sundala dolů a tato ruka ji pak sloužila k opíraní o předměty.

Cesta do společenské místnosti byla dlouhá a nudná, proto jsem ji pokládal mnoho otázek.

„Jak jsi mě našla?", povím, ať ubiji čas.

„Harry, hledala jsem tě, protože jsem ti chtěla předat ten list, na kterém jsem od rána, nikde, kde jsi mohl být jsi nebyl, a proto jsem zvážila Astronomickou věž, protože tam chodíš furt a jak vidím, nemýlila jsem se.", řekla s úsměvem.

„No a kolik lidí se týká toho popisu?", zeptám se, protože toto je důležité a odpověď potřebuji vědět.

„Oh, jistě, mnoho šedých očí lidí nemá, a proto je zde málo jmen, ale řeknu ti, ptám se či dokonce hledat je, bylo těžké.", odpoví, aby ukázala na svoji schopnost.

„Jistě a kolik jich je tam?", povím rychle, protože cesta se krátí, tak jako čas.

„Je tam 19 osob.", poví a já si oddechnu, po pravdě jsem čekal dva papíry, které budou popsány.

„Jsme zde", vykřikne a ukáže na obraz.

Po hesle, které Hermiona vyslovila jsme se objevili ve společenské místnosti, kde mě Hermiona položila na gauč, který byl naproti ohništi.

„Takže?", vydechnu a povytáhnu obočí.

„Takže?", zopakuje Hermiona, která neví, co po ní chci.

„Mohu ten list?", zeptám se.

„Oh, jistě, tady je.", vytáhne ho z kapsy a podá mi ho.

Očima jsem šmejdil po papíru, čet jsem jména, ale u jednoho jsem ztuhl a nemohl jsem ani popadnout dech.

--------------------------------

♦𝑨𝒖𝒕𝒉𝒐𝒓: 𝑨𝒎𝒚𝑴-𝑷♦