𝐴𝑚 𝐼 𝑏𝑒𝑡𝑡𝑒𝑟?/𝐷𝑟𝑎𝑟𝑟𝑦-𝐶𝑧𝑒𝑐ℎ

♦Vybral si dobře (Poslední kapitola/konec C:)♦

Poslední učitel dokončil výklad a hodiny odbily půlnoc, žáci se začali hrnout k tanci, mohl jsem vidět, že se hrnuli postupně takovým způsobem, že jsem mohl vidět obvod kruhu, který tvořili žáci uprostřed parketu. Učitel lektvarů zvedl nad sebe hůlku a mávl s ní tak prudce, že jeho kluby zbělaly, vyčaroval melodii, která se táhla halou. Žáci na pokyn Albuse Brumbála začali tančit, tanec byl předem určený, takže všichni si našli svého či svou vyvoleného/vyvolenou a začali tancovat, až na mě, já stál v rohu a pozoroval pohybující těla po parketu.

„Co zde děláš?", zavrčel mi hrubý hlas do ucha, nebyl to ten první stín, který mi pomáhal, ale ten druhý, který byl hrubý a jen poukazoval na mé chyby.

„Co myslíte?", nahodím úšklebek na tvář a otočím se na stín, který visí vedle mě na obraze.

„Začni ho hledat, je vážně tak těžké zvednou svoji prdel a hledat jediného jedince, který je teď také nabručený a sedí v rohu, jako ty?", zaječel stín, který mnou proletěl a přidělil mi tak bolest, která mě zasáhla do hrudníku. Nemohl jsem ji ustát a mé tělo spadlo na podlahu.

„Nech ho, S-.", chtěl vyslovit jméno stínu, což se mu nepovedlo a z úst mu místo tónu hlasu vyšly bubliny.

„Proč? Je jen líný, nesnaží se!", zavrčel stín a připlul k dalšímu stínu.

„Ty považuješ všechny za líné.", dal stín ruce do kříže.

„Přesně tak, všichni jsou zde jen líné bytosti.", zařval vyšší stín a strčil do druhého společníka.

„Tak, my chlapče mizíme, ty běž hledat.", nižší stín toho měl dost a stáhl jak sebe, tak i dalšího muže do zdi.

Hned, jak jsem se rozešel mě někdo chytl za ruku a táhl mě doprostřed obvodu kruhu.

„Hej!", zařval jsem na člověka, který mne táhl davem, nemohl jsem na něj či ji vidět, dav byl moc hustý.

„Neboj, Harry.", řekl hlas, který jsem hned poznal.

„Hermiono?", byl jsem překvapen, že právně ona mě táhla.

„Ticho teď.", udělila mi povel, který jsem poslechl.

Dotáhla mě k obvodu kruhu, před kterým mi zavázala oči a pomalu mě přemístila do obsahu kruhu, stál jsem vevnitř a nevěděl jsem, co se děje.

„Ať se děje cokoliv, nic nedělej, jen se nech vést či tomu napomáhej.", řekla mi Hermiona pokyny a já stál v kruhu, úplně zpocený a bojící se, co se bude díti.

Po chvíli jsem uslyšel vrčení a potom dalšího člověka, který byl zde také přistrčen tím způsobem jako já, tedy myslel jsem si to, měl jsem zavázané oči, takže jsem se soustředil na zvuky kolem mě. Nevěděl jsem, jestli má ten dotyčný také zavázané oči, ale jak se sebou škubal, tak jsem odhadoval, že je na tom stejně jak já. Pomalým krokem se ke mně přibližoval, dedukoval jsem pomocí podlahy, která se pod ním podlamovala. Dotyčný mě chytl za pas, čímž mi přivedl husí kůži, nevěděl jsem, co mám dělat, ale dbal jsem na Hermioniny pokyny, kolem sebe jsem mohl slyšet výkřiky davu, který nás obklopoval, Hermiona šla slyšet nejvíce. Dotyčný jednu ruku přesunul na moje záda, ruka se pohybovala mezi lopatkami a druhou vzal mojí rukou a položil ji na jeho rameno, teď zbývala jeho levá ruka a má práva, mírným pohybem ji zvedl i s mojí rukou, prsty zapletl do mých a vydechl, čímž naznačil, že je připraven k tanci (byl jsem vážně velice nadšený, že jsem byl v pozici ženy), což mě vyděsilo, netancoval jsem, takže jsem to neuměl, po mém čele začal stékat pot, čehož si všimla Hermiona a proto pískla na mě, věděl jsem, že mi naznačila, ať nepanikařím a dbám na její rady.