𝐴𝑚 𝐼 𝑏𝑒𝑡𝑡𝑒𝑟?/𝐷𝑟𝑎𝑟𝑟𝑦-𝐶𝑧𝑒𝑐ℎ

♦Knihovna♦

Čekám v knihovně, na místě, kde se mám sejít s Hermionou. Přes velká okna zde prochází záře ze slunce. Nadechnu se, ve vzduchu mohu cítit vůni starých knih a kávy, kterou si zde dávají žáci, kteří se učí. Po dlouhé době mě začaly bolet chodidla, a proto jsem se rozhodl, že nadále zde nebudu u okna postávat, ale půjdu si sednout ke stolu. Jistě, dokonalý plán, pochválím se a sednu si na nejbližší židli. Vydechnu a pomalu se mi zavírají oči.

----------------------

Otevřel jsem oči a pomalu se zvedl. Naskytl se mi pohled na louku, kterou jsem hned poznal.

„Zdravím.", poví stín muže, který postával přede mnou.

„Také, dnes jsem Vás neviděl.", povím zmateně.

„Oh, musel jsem si něco zařídit.", odpoví a otočí se ke mně čelem.

„Nemohu zde furt s tebou trávit čas, taktéž mám svůj život a poslání.", poví a rozejde se směrem ke mně.

„Mám otázku.", řeknu a čekám na jeho svolení.

„Ano, Harry.", přikývne a tím mi dá svolení.

„Až se Vás budu ptát, jestli je ten dotyčný ten pravý, tak ho musíte vidět či prohlédnout?"

„Oh, Harry, musím ho vidět, abych ti řekl, jestli je to on či ne.", odpoví stín, který stojí přede mnou.

„Takže se musím se všema setkat?", zeptám se se strachem.

„Ano Harry.", odpoví.

Natáhne ruku ke mně a očekává, že ji přijmu. Natáhl jsem ruku, ale hned ji zas stáhl, protože má hlava začala bolet, zavřel jsem oči a soustředil se na okolí, najednou jsem uslyšel hlas, který na mě kříčí.

------------------

„Harry?".

„Harry!" podruhé vykřikne Hermiona a já padám ze židle na které jsem usnul.

„No?!", agresivně odpovím a chytnu se za hlavu.

„Oh, omlouvám se.", řekne, když si všimne, že jsem se chytl za hlavu a sykl bolestí.

„Hm.", odpovím klidným tónem, ale agrese se ve mně furt mísí.

„Pojď sem, podívám se na to.", odloží si knihy na stůl a skrčí se ke mně, aby na mě dosáhla.

„Au.", vyslovil jsem, když mě chytla za hlavu.

„Promiň.", omluvila se a pak už nedělala takové rychlé pohyby.

„Oh, už vím.", řekla a vytáhla svoji hůlku, kterou přiložila k mé hlavě.

Její kouzlo jsem nemohl postřehnout, protože v mých uší začalo zvonit. Po otevření mých očí se mi naskytl pohled na Hermionu, která se nade mnou skláněla.

„Ach, vyšlo to.", usměje se a posune se dozadu.

„Hm.", odpověděl jsem a zmlknul

„Dobře, co jsi potřeboval?", protrhne ticho Hermiona.

„Oh, ano-, vyškrtl jsem mnoho jmen a pět mi zbylo, tady jsou.", podám ji list, který si převezme.

Přečte si jména a vrátí mi list. Chtěla něco namítnout, ale rozmyslela si to, protože věděla, co ji na to odpovím.

„Dobře.", nakonec jen přikývla.

„S kým chceš začít?", zeptá se Hermiona.

„Začnu s ním.", položím list na stůl a ukážu na jméno.

„Oh, Ascelin?", zeptá se.

„Hm, po pravdě netuším, kdo to je.", řeknu a sklopím hlavu.

„Oh, já ho znám, dělali jsme spolu domácí úkol.", pousměje se.

„Dobře, je hrubý?", zeptám se, protože dnes vážně nestojím o monokl.

„Jeho jméno to vypovídá, ale ne, naopak je velice přátelský, až tak, že jsem se divila, že je ze Zmijozelu, myslela jsem, že patří do Mrzimoru.", řekne s úsměvem na tváři.

„Dobře, můj čas se krátí, budu muset jít.", odpovím a vyběhnu z knihovny.

„Zatím Harry, hodně štěstí!", uslyším za mnou výkřik Hermiony. 

--------------------------------

♦𝑨𝒖𝒕𝒉𝒐𝒓: 𝑨𝒎𝒚𝑴-𝑷♦