𝐴𝑚 𝐼 𝑏𝑒𝑡𝑡𝑒𝑟?/𝐷𝑟𝑎𝑟𝑟𝑦-𝐶𝑧𝑒𝑐ℎ

♦Nález♦

Byl jsem v koncích, probíhal jsem po hradu a hledal toho žáka. Že já blbec si nezjistil, kde teď bude. Nadávám na sebe v duchu, když probíhám další patro mé školy.

Proběhnu kolem třídy, kde vyučuje profesor Snape, ale v tuto dobu zde nikdo neměl být, tak proč zde tedy svítila světla?

Řeknu si a zastavím se, vrátím se a kouknu se do místnosti, mohl jsem vidět žáka s vyšší postavou jak já a s blonďatými vlasy, které mu byly po ramena.

„Teď ti to říkám v klidu, příště ti jednu vrazím.", zavrčí někdo, nemohu ho vidět, protože mi to nedovolí škvíra, přes kterou mám náhled do místnosti, ale podle hlasu mohu usoudit, že je to chlapec.

„A jak prosím tě?", zasměje se blonďák.

„Takhle.", zavrčí chlapec a vrazí mu tak, že blonďák spadl na zem do sedu a chytl si nos, který byl od krve.

„Jsi blázen!", zařve blonďák, který sedí na zemi.

„Ne.", řekne v klidu chlapec.

„Varoval jsem tě.", zasměje se.

Musím nějak zakročit.

Blonďák se porozhlédne po místnosti. Naskytla se mi příležitost, která mi nabídla náhled na jeho tvář.

Je to Ascelin?! Zpanikařím. Mám mu pomoc? Co když mě uhodí také? Když tam půjdu mohu vidět i toho druhého chlapce. Přes hlavu mi létaly mé otázky a nevěděl jsem, jestli mám zde stát anebo mu pomoc. Rozhodl jsem se....

Rozrazil jsem dveře a vběhl jsem to místnosti.

Ascelin se na mě koukl, nečekal mě zde, kdo by také ano, že? Druhý chlapec už měl přes hlavu přehozenou kapuci a na ruce si navlékal bílé rukavice.

„Hej!", zařvu na něj a vytáhnu hůlku.

„Nikam nepůjdeš.", řeknu a hůlkou ukážu na něj.

„To mi v tom chceš zabránit?", poví klidným hlasem.

„Ano, uhodil si zde žáka."

„Oh tento šmejd, ten si to zasloužil.", řekne a odebíral se k odchodu.

„Ani se nehni!", vykřiknu.

„Nebo?", zasměje se.

„Ublížím ti.", řeknu s úsměvem na tváři.

„Opravdu?" a rozejde se ke dveřím.

„Cruciatus.", vyslovím kouzlo, které jsem vyslal na chlapce.

„Accio Lumarum.", poví a přenese se pryč.

„Sakra!", řeknu a otočím se na Ascelina, který sedí na podlaze.

„Ukaž mi to.", řeknu a kleknu si k němu. Podívám se na něj a za ním uvidím černý stín, který čeká na mé svolení, kouknu se na něj a kývnu hlavou. Dal jsem mu svolení a já ho mohu zatím ošetřit.

„Hm.", zabručí a sundá si ruku z nosu.

„Máš ho zlomený.", řeknu, když nahmatám kost.

„Brachium Emnendo.", řekl jsem kouzlo, které mu pomohlo dát kost dohromady.

Zasyčel bolestí a chytl se za nos.

„Děkuji.", odpověděl a zvedal se na nohy.

Chtěl jsem se zeptat, co se zde stalo a proč ho ten chlapec udeřil, ale stín muže mi na rameno poklepal a tím naznačil, že musíme jít.

„Budu muset.", řeknu a vybíhám ze třídy.

„Zatím!", zaslechnu za sebou řev Ascelina.  

--------------------------------

♦𝑨𝒖𝒕𝒉𝒐𝒓: 𝑨𝒎𝒚𝑴-𝑷♦