ALL I WANT IS YOU

⁓43⁓

„Ahoj, díky, že jsi přišel. Neboj, jsem doma sama.‟

„V telefonu jsi zněla rozrušeně.‟

„Pojď, promluvíme si u mě v pokoji.‟

Poslušně ji následoval do schodů. Už pár dní mezi nimi zavládl klid a příměří. Vycházeli spolu jako dobří přátelé. Téměř se zdálo, že se znají snad celou věčnost.

„Tak co se stalo, princezno.‟

„Byl tady Caleb...‟ posadila se na svou postel a semkla rty. Potřebovala si s někým promluvit.

„Cože? Vyhodila si ho ze dveří, že ano?‟

„Chtěl si jen promluvit.‟

„O čem?‟

„O nás. O tom, co se stalo. Omlouval se, přiznal se ke všemu a ujišťoval mě, že s Lindou o vztah nestojí.‟

„Aha...‟

„Řekla jsem mu, že ho mám ráda.‟ přiznala mu a on uhnul pohledem. Ta slova ho srážela.

„Takže se k sobě vrátíte. Gratuluji.‟

„Ne, nevrátíme. Vysvětlila jsem mu, že se mi líbí někdo jiný.‟

„Co? Kdy? Uh bože...je to ten kluk z kavárny! Věděl jsem, že se na tebe neusmívá jen tak! Nebo ten poslíček s pizzou? Neměli jsme si ji minule objednávat.‟

„Dory?‟ culila se od ucha k uchu. Jeho reakce byla víc než vtipná. „Dory! Ticho...klid. Ani kluk z kavárny a ani poslíček to není.‟

„Ale dál už mě nikdo jiný nenapadá...‟ frustrovaně si povzdechl a ona vstala. Přešla k němu a stoupla si na špičky. Přitulil se k její ruce, kterou ho pohladila po tváři. Sálalo z ní teplo, přímo ho spalovala ta blízkost s jakou se k němu nakláněla.

„Protože nikdo jiný není, Dory. Jen ty.‟

„C-co?‟ zakoktal se překvapeně.

„Chci tebe. Všechno, co chci, jsi ty.‟

Konečně pochopil. Konečně mu došel význam těch slov. Uvolněně se usmál a zavřel oči. Určitě, to byl jen další z mnoha jeho snů. Určitě ano. Řekla právě, že chce být s ním? Rozvážně si ji za pas přitáhl blíže a ona zčervenala. Nechápala jak to lidé dělají. Hodit své starosti za hlavu, svěřit se bezpodmínečně se všemi svými obavami a strachy tomu druhému. Každá buňka v jejím těle jí ale napovídala, že už nemůže nic ztratit. Měla jeho a on ji. Dala se mu bez jakéhokoliv zaváhání, protože si vydobyl její důvěru.

„Hrozně dlouho jsem na ta slova čekal...‟

„Promiň.‟

„Nezlobím se. Byl bych čekal jakkoliv dlouho. V tom je to kouzlo.‟

Elegantně jí odhrnul vlasy z tváře a sklonil se k ní. Byli jako dva dílky skládačky. Zapadli do sebe dokonale. Políbil ji jako porcelánovou panenku a ona vdechovala jeho vůni. Víc už nepochybovala. 

Pamatuji si to dobře, Dory. Tvé pevné ruce, kterými sis mě k sobě tiskl a tvá ústa pohlcující ta má. Byl jsi můj. Miláčku, vybavuji si to chvění z potěšení, když jsi dokazoval, že jsem tvá. Horkost tvého těla a ten úsměv...jo...zase si se usmíval, ale já už věděla, že se usmíváš proto, že jsi šťastný. 

Taky jsem byla šťastná. 

Pamatuji si to dobře, Dory. Tvé pevné ruce, kterými sis mě k sobě tiskl a tvá ústa pohlcující ta má.

Byl jsi můj a já tvá. 

Můj chybějící dílek...

Můj slavík...