Mám pocit, že jsme přestali postupně dýchat oba dva. Nevím přesně, jak bych se měla cítit. Každé ráno stojím u okna se šálkem horké kávy a ptám se, jestli je to už opravdu všechno. Jen jednou jedinkrát jsem se tě pustila a koukni. Mizíš pomalu beze slov nebo vysvětlení. Pořád tady ale čekám. Jako největší blázen a doufám, že čas něco změní.
Příchozí hovor od uživatele Theodor
„Princezno?“
„Ahoj...“
„Myslel jsem, že přijdeš na můj zápas, ale nikde tě tu nevidím.“
„No, ohledně toho. Volali z práce a potřebovali, abych za někoho zaskočila.“ nemohla mu přiznat, že ve skutečnosti v práci není. Chtěla být sama. Přemýšlet.
„Aha no....to nevadí. Vždyť o nic nešlo.“ zamumlal raněně. Mrzelo ho to, určitě ano.
„Jsi sám?“ slyšela v pozadí něčí hlasy.
„Ne s kamarády, myslel jsem, že jim tě představím.“
Tím ji zaskočil. Musela se zhluboka nadechnout. Nedokázala potlačit ten nepříjemný pocit, který se jí najednou rozlil v hrudi. Nesnesitelně ji to dráždilo a flustrovalo.
„Představíš? Třeba Amber?“ neudržela se.
„Co...Amber?“ slyšela, jak se vedle něho zasmál nějaký dívčí hlas a zopakoval to jméno také. Jistě ona!
„Dnes vám to spolu slušelo.“ uvědomila si, že on se jí nijak zvlášť nikdy nedotýkal. Jen letmě, jakoby si dával pozor, ale s Amber vypadal naprosto uvolněně.
„Mio, poslouchej...“
„Mám moc práce, Dory. Promiň, musím jít.“ zašeptala.
Uživatel Mia ukončila hovor s uživatelem Theodor
Theodor: Okamžitě mi to zvedni!
Theodor: Mio
Theodor: Neštvi mě
Theodor: Nevím o co tu jde
Theodor: Ale zvedni to!!
Theodor: Jak chceš
Theodor: Když po zlém
Theodor: Tak po zlém!
Odstrkovala jsem od sebe lidi, když jsem se bála, že mi bude ublíženo.
Odstrkovala jsem je, protože představa další prohry nebo zklamání byla nepředstavitelná.
ČTEŠ
ALL I WANT IS YOU
Teen FictionMoje mysl byla prázdná. Měl jsem pocit, že se topím a už nikdy se pořádně nenadechnu. Krvácel jsem, ale až když jsi přišla ty. Rány mi hořely, hořel jsem celý jen a jen pro tebe. Ale postupně se to ztratilo. Ztratil jsem se já.
