Znovu a znovu si ostrou žiletkou přejížděl přes zápěstí a ona se mu se zoufalým pláčem snažila ruku s ostřím zastavit.
„Dost! Dost! Slyšíš! Prosím, dost!“ křičela, ale on nepřestával. Do očí se mu nahrnuly slzy, nikoliv však kvůli palčivé bolesti, ale kvůli jeho princezně.
„Už mě chápeš?!“ vykřikl a ona odvrátila pohled. Nedokázala se dívat. Na jeho sněhově bílé pokožce ta krev vypadala hrozivě.
Ústa si zakryla rukou a oči raději zavřela.
Ano, už chápala. Takhle se cítil? Bezmocně?
Po nekonečných vteřinách, které se jí zdály jako věčnost, žiletku unaveně pustil na zem a chytl zápěstí své růžičky.
„Koukni se na mě. Koukni!“ prosil tiše a ona zkroutila hlavou na nesouhlas.
„Růžičko?“ vyslovil to slovo takovým zvláštním tónem, který ji donutil se na něho konečně podívat. „Proč si to udělal... proč sakra! Proč!“ vyčítala mu.
Své ruce vytrhla z jeho sevření a zuřivě mu začala bouchat pěstmi do hrudi.
Zkrvavenými dlaněmi ji pohladil po tváři. Krev mu stékala po narušené kůži plné šrámů a on opřel jejich čela o sebe.
„Víš proč?“ smutně usmál. Udělal by cokoliv. Pro ni. Pro svou růži.
„Protože mi na tobě záleží, princezno. Miluju tě, chápeš?“
„Zůstanou ti tam jizvy.“
„Pamatuješ, co jsi mi onehdy řekla? Každá z nich je upomínkou na něco nebo někoho. A tyhle budou vzpomínkou na tebe. Že jsi byla mou součástí ať se stane cokoliv.“ soucitně přikývla a utřela mu slzy. Její slavík nesměl brečet.
„Ať se stane cokoliv.“ přislíbila.
ČTEŠ
ALL I WANT IS YOU
Teen FictionMoje mysl byla prázdná. Měl jsem pocit, že se topím a už nikdy se pořádně nenadechnu. Krvácel jsem, ale až když jsi přišla ty. Rány mi hořely, hořel jsem celý jen a jen pro tebe. Ale postupně se to ztratilo. Ztratil jsem se já.
