Byly okamžiky, a já je opravdu nenáviděla, kdy jsem si namluvila, že by beze mě bylo všechno snažší.
Lidé by se nemuseli přetvařovat, abych se cítila lépe, nemuseli by si dělat s starosti s tím, proč jsem smutná nebo proč brečím a ja bych naopak nemusela přemýšlet, co pořád dělám špatně.
Ta dívka, ta kterou jsem pořád uvnitř byla, malá bezbranná holka. Ničila se a nedokázala s tím nic udělat.
Jak by jí dokázala pomoct její máma? Co by ta s tím dělala? Jak ji znala, tak nejspíše nic.
Theodor: Co děláš?
Theodor: Celý den jsem tě neviděl
Theodor: Ani u nás...
Theodor: Ignoruješ mě?
Theodor: Jsi naštvaná?
Mia: Ne
Mia: Jsem v pořádku
Mia: Jen moc práce a úkolů
Mia: znáš to
Theodor: Vím, že jsem asi ten poslední, komu by ses chtěla svěřit, ale...
Mia: Jo, máš pravdu
Mia: Jsi úplně ten poslední
Theodor: Víš, že to vím
Mia: Vím co?
Theodor: Všiml jsem si jich.
Theodor: Těch jizev na zápěstí.
Theodor: Pokud jsi teď smutná
Theodor: Chci vědět kvůli čemu
Mia: Já nejsem smutná.
Mia: Nikdy jsem nebyla smutná.
Mia: Jsem zlomená, v tom je rozdíl.
Mia: A nedokážu to kontrolovat. Neumím tomu zabránit.
Theodor: Možná, že ty ne...
Theodor: Ale já ano, princezno.
ČTEŠ
ALL I WANT IS YOU
Teen FictionMoje mysl byla prázdná. Měl jsem pocit, že se topím a už nikdy se pořádně nenadechnu. Krvácel jsem, ale až když jsi přišla ty. Rány mi hořely, hořel jsem celý jen a jen pro tebe. Ale postupně se to ztratilo. Ztratil jsem se já.
