ALL I WANT IS YOU

⁓17⁓

Bylo to moc pošetilé? Myslet si, že by ten příběh mohl skončit jinak, než jak člověk předvídal? Vždycky jsem byla jiná než moji vrstevníci. Neměla jsem si s nimi o čem podívat. Prostě se mi zdáli hrozně dětinští ale v tobě...našla jsem svou ztracenou část. Povídali jsme si dlouhé hodiny a mnohdy o úplných drobnostech. Přesto jsem pro tebe byla otevřenou knihou, ze které jsi dokázal číst. Já ti nijak zvlášť nerozuměla. Tvůj způsob vyjadřování byl mimo mé chápání, ale víš co? Milovala jsem to. Vždycky jsi mě tím vyváděl z míry. Měl jsi zkrátka...své osobní kouzlo.

„Pojď."

„Kam?"

„Prostě pojď."

Prosil si ať neodcházím a já rozhodně nic takového v plánu neměla. K čemu si mě na ten večírek zval? Využil si mé slabosti, využil si nepřítomnosti svého bratra, abys mě přiváděl k šílenství? 

„Čí je to pokoj?"

„Není to jedno? Hlavně, že už s tebou můžu být zase sám."

„Vedle ti tancují holky na stole a ty chceš...být se mnou?"

„Žádná z nich mě nezajímá."

„A....co chceš teď dělat?"

Opět u sebe stáli tak blízko. Řekla bych ti, že dýchala rychle a byla z nějakého důvodu nervózní. Že si ji odrovnal v momentě, kdy sis opřel čelo o to její a usmál se...ale to jsi určitě věděl sám. 

„Nic."

„Nic?"

„Takhle jsem šťastný."

„Jak tohle děláš..."

„Co dělám, princezno?"

„Omamuješ lidi."

„To že dělám?"

„Nesměj se!"

„Promiň, když jsem šťastný, musím se smát."