~64~

89 7 0
                                    

Zahodili jsme všechen ten čas, vytrhli strany a zapomněli, že kdy vůbec něco bylo.

Učila jsem se milovat a za tu dobu jsem klopýtla hned několikrát, než se mi povedlo naučit v tom chodit.

Jen tu zůstaň, dala jsem ti ze sebe vše a už jen prosím, abys to nepouštěl.
Dal jsi mi slib a já jej skryla ve svých dlaních.

A nebrečím proto, že bych byla slabá. Je to proto, že mi nikdy nedali šanci být něčím víc.

Rozum říká ať utíkám, ale srdce mě táhne zpět. Jak se dobrovolně vzdát někoho, kdo ve vás jako jediný věřil? A co když věřit přestal? Co se stane potom?

A každý další den s každou další minutou mám pocit, že už víc ztracená být nedokážu.

Jsem jediná kdo se ptá, jaký má tohle význam? Ztrácet a znovu nacházet...

Ale podívej, musíme se tvářit, že nás nic neporazí. Vezmeme vše do svých vlastních rukou a nebudeme se dívat na čas. Prostě poběžíme.

Nepouštěj, jen tě prosím...

Nepouštěj...

Mě. Nepouštěj se mě. Mám strach z výšek.

___________________________________________

Já vím.

Jsem stejně vyděšený jako ty, zlato. A netuším, co dělat s těmi posledními vteřinami, které máme.

Zahodili jsme všechen ten čas, vytrhli strany a zapomněli, že kdy vůbec něco bylo.

A kdo ti vyřídí mé vzkazy? Jak dlouho mám být ještě němý? Tohle nechci...

Nic z toho!

Já jen ....

Jak dlouho vydržíš předstírat, že je všechno dobré? Jak dlouho... protože mě už vypršel čas.

Vzpomeneš si na ten den, kdy jsem tě vzal do bazénu? Neuměla jsi plavat...

„J-já to asi nezvládnu Dory. Nemůžu...“ stála jsi po pas ve vodě a bála se jít dál.

„Musíš mi věřit.“ natáhl jsem k tobě ruce a čekal, až se mě chytíš.

„Věřím ti, ale...“

Jestli mi věříš, není  co řešit. Jen pojď. Nepustím tě, ať se stane cokoliv.“ věnovala jsi mi krátký váhavý pohled, než jsi svou dlaň opatrně vložila do té mé.

„Určitě?“

Slibuji, růžičko.“

___________________________________________

Ať se stane cokoliv...
Dory?

Nepouštěj, jen tě prosím...

ALL I WANT IS YOUKde žijí příběhy. Začni objevovat