ALL I WANT IS YOU

~11~

Čekal jsem dlouho a čekal bych klidně i milion dalších let, jen aby ses na mě usmála tak jako tehdy. Nic mě nikdy nevyvedlo z míry tak jako ty. Co bych jen dělal? Co bych dělal, kdybys mě nezachránila?

Ten večer ses posadila vedle mě a já dokázal vnímat jen tu tvou vůni.
Odkud jsi přišla? Kdy jsi omámila moje smysly a ukradla mi duši?
Pramínky vlasů sis dala za ucho a trochu se pousmála. Vypadala si nádherně, princezno.

„Jestli se budeš takhle dívat, odejdu."

„A jak se dívám? Jak se zamilovaný člověk dívá? Pověz mi to."

„Já nevím..."

„Říkala si, že mého bratra miluješ."

„To ano..."

„Tak mi vysvětli, co cítíš, když se na něho díváš."

„Rozhodně ne to, co cítím, když se dívám na tebe."

„Buď můj nejlepší přítel."

„Cože?"

„Buď mou růží a já budu tvým slavíkem."

„To nejde...nejde to..."

Zčervenala si vzrušením a já cítil tvou nervozitu. Byl jsem tak blízko, jo kdybych se přiblížil ještě víc, co bys udělala? Vyprávěla mi o své bolesti? O tom vnitřním boji?

„Zabíjíš mě, princezno. Jsem v tvých očích opravdu takový cizinec?"

„Neznáš mě."

„A ty mě také ne, takže vůbec nic nevíš."

„Co bych měla vědět?"

„Že tě nenechám. Nikdy. Ne, když už jsem tě konečně našel."

„A co si vlastně hledal?"

„Svou růži přece."

„A víš ty vůbec jak ten slavík skončil?"

„Jistěže ano. Obětoval se pro růži. Zemřel pro ni."