Chtěla jsem jen říct...
Že nezáleží na tom, co tady a teď řeknu, protože jen já znám celou pravdu. A vybrala jsem si tebe Dory. Tebe jako svůj příběh, o kterém mohu vyprávět.
Každý z nás ho má. Svůj příběh v lidech, kteří v našem životě zanechali určité stopy.
Jsi mou vzpomínkou, kterou si uchovám do budoucna, protože opět přijde doba, kdy si budu sama sebou nejistá. A až ten čas nastane, vzpomenu si na tebe. Na to, že i já mám svou cenu.
„Mio?“
Tvůj otec přišel a já z jeho zlomeného pohledu poznala, že něco není v pořádku.
„Ano? Dory už přijel?“ nadějně se zvedla od Calebova lůžka.
„Právě ho přivezla sanitka. Měl nehodu.“ vypravil ze sebe tiše.
Budeš mou první i poslední kapitolou.
V hlavě mám najednou tak strašné ticho. Chtějí, abych tě pustila. Abych se vzdala všech šancí a odešla. Nezvládám pomyšlení, že bych za sebou měla zavírat dveře. Jakmile bych to totiž udělala, světla by zhasla...
„Už měsíc takhle leží beze změny. Proč pořád doufáš, Mio? On už se neprobudí.“ opakovali den za dnem.
„Chci tady být.“
„Myslíš, že třeba jednou...“ snívala tvá matka tiše. Stála u okna, zatímco jsem ti předčítala.
„Chápu, že jste unavená, ale věřte mi. On nás slyší a probudí se, jen potřebuje čas.“ naléhala jsem.
„Čas?“ ramena se jí otřásla zlomeným smíchem. Dory...milovala tě, ale už neměla sílu dál se dívat, jak její dítě umírá. „Doktoři mu už žádný nedávají.“
Tím většinou končili naše rozhovory. Dali ti čas dalších pár dní, ze kterých se stal další měsíc a pak...pak..tě chtěli odpojit...
ČTEŠ
ALL I WANT IS YOU
Teen FictionMoje mysl byla prázdná. Měl jsem pocit, že se topím a už nikdy se pořádně nenadechnu. Krvácel jsem, ale až když jsi přišla ty. Rány mi hořely, hořel jsem celý jen a jen pro tebe. Ale postupně se to ztratilo. Ztratil jsem se já.
