Theodor: Podívej se z okna
Byla už noc, když jí ta zpráva přišla a ona se snažila potlačit hlasité zívnutí.
Nemohl si vybrat jiný čas? Chtěla spát, co ho to vůbec napadlo?
Mia: Víš kolik je? Zbláznil ses?
Theodor: TO
Theodor: OKNO
S námahou se vyhrabala z postele a jakmile okno otevřela ovanul jí studený vzduch. Zatřásla se a zalitovala, že musela opustit své vyhřáté peřiny.
Theodor stál dole na zahradě. Měl na sobě jen mikinu. Divila se, že mu není zima, ale po krátkém zamyšlení tu možnost vyloučila. Tomu klukovi nikdy zima nebyla. Vždycky, i přes dešťivé počasí, chodil v mikině nebo tričku jako blázen.
„Co tady děláš!“ Tiše ho okřikla a on nad hlavu zvedl nějakou krabici.
„Přišel jsem se omluvit!“ Mluvil tak, aby nevzbudil celé sousedství, ale zároveň tak, aby ho jeho princezna slyšela.
„S krabicí?“
„Jsou to sušenky!“
„Donesl si mi na usmířenou sušenky?“
Opravdu si myslel, že sušenka něco napraví?
„Ale ne jen tak ledajaké.“
„Dory, je noc. Jdi domů.“
„Nepůjdu, dokud si nevezmeš ty sušenky!“
Zakroutila hlavou a plácla se do čela. Jak tomu klukovi vysvětlit, že ostatní normální lidé chodívají spát a ne pod okna dávat někomu sušenky.
„Jsou to jen sušenky.... nepočká to do rána?“
„Nejsou to jen sušenky.“ Šibalsky se usmál. „Jsou dobré, když je člověk smutný.“
„Já smutná nejsem...“ opřela se o rám okna.
„Ale já ano. Moc mě mrzí, co jsem dnes udělal! Jsem smutný, protože se na mě zlobíš.“
Její naštvaná maska povolila. Přišel pozdě v noci, jen aby se s ní usmířil, protože toho nejspíš opravdu litoval.
„A co je zajímavého na těch sušenkách.“ odpověď už stejně znala.
„Jsou ode mě pro tebe. Tím jsou výjimečné.“
„Jsi šílený.“
„Spíš šíleně zamilovaný, ale to už ty asi víš.“
ČTEŠ
ALL I WANT IS YOU
Teen FictionMoje mysl byla prázdná. Měl jsem pocit, že se topím a už nikdy se pořádně nenadechnu. Krvácel jsem, ale až když jsi přišla ty. Rány mi hořely, hořel jsem celý jen a jen pro tebe. Ale postupně se to ztratilo. Ztratil jsem se já.
