Chtěla jsem o tom vyprávět, protože je to těžké. Je těžké se jednoho dne probudit a zjistit, že někdo koho jste milovali už prostě není. Že už neexistuje a vy slyšíte jen hlasy druhých, kteří vás chlálolí a slibují, že čas rány zahojí.
Ne, tak to opravdu není.
Někdy toho bylo prostě moc. Myslela jsem si, že jsem v tom sama. Nenáviděla jsem se za své chyby, za svá rozhodnutí. Mnohdy se stávalo, že jsem pořádně nevěděla, co vlastně chci a kým bych vůbec měla být.
Říkal si, že to nevadí. Chytal si mě, když jsem padala a držel ruce, když jsem si snažila ublížit.
Ostatní jen odvrátili hlavu. Možná, že mé problémy ani vidět nechtěli a zatímco já se trápila oni si ťukali na čelo.
Jak vysvětlit světu, že jsem unavená?
Kde najít hlas a chuť k tomu začít mluvit? Mluvit dost nahlas a zřetelně o tom, že jsem zkrátka zakopla a spadla?
A teď, když nad tím tak uvažuji dochází mi, jak moc naivní jsem musela být. Vložila jsem svou důvěru do lidí, kteří o ni dost možná nestáli a přehlížela ty, co na mě celou dobu dávali pozor. Smiřovala jsem se svými problémy místo toho, abych je řešila. Odstrkovala své přátele místo toho, aby jim řekla, že mě to mrzí.
Tak mi to promiň.
Promiň mi každý můj omyl nebo chybu. Nikdy jsem to nedělala schválně.
ČTEŠ
ALL I WANT IS YOU
Novela JuvenilMoje mysl byla prázdná. Měl jsem pocit, že se topím a už nikdy se pořádně nenadechnu. Krvácel jsem, ale až když jsi přišla ty. Rány mi hořely, hořel jsem celý jen a jen pro tebe. Ale postupně se to ztratilo. Ztratil jsem se já.
