My Love Story ✔

Díl - 1.

"Sam, vstávej, vstávej." probudila mě z krásného snění má mladší sestra Ema. "Je sobota, chci spát. A ty jdi taky!" řekla jsem rozespale aniž bych musela něčím hnout. "Ale já nemůžu, zítra přece jdeme na ten koncert." Zítra totiž jdeme na koncert nejhorší skupiny na světě B.A.P a já tam musím jít s ní, protože bratr jde do práce. Vůbec nevím, co na těch korejcech vidí. Jsou to odbarvení rozmazlenci a myslí si, že když začnou zpívat na blayback, tak jsou mistry světa? Jsou to prostě šikmoocí smradi. Prokroutila jsem nad tím očima a zase je zavřela a Em už na štěstí odešla z mého pokoje. Užívala jsem si ten klid a zase usnula, ale ne na dlouho. Každou sobotu k nám chodí babička, aby nás vzbudila. "Sam, jdi prosím otevřít, já mám špinavé ruce." křikla na mě mamka, abych jí slyšela. Znechuceně jsem vylezla z postele a šla té "nemohoucí paní" jak vždycky říká, otevřít. "Ahoj, Sam." usmálo se na mě satanovo dvojče. "No nazdar. Tak jsem tě viděla, jídlo tu nech a můžeš zas jít." popravdě jsem jí řekla tohle: "Ahoj, babičko." falešně jsem se na ní usmála a šla zase do své vyhřáté postýlky. Babička za mnou přišla a odhrnula mi peřinu. "Táhni někam, satane!" pomyslela jsem si. No řekněte, kdo chce takovejhle víkend? Možná někdo jo, ale já ne. Vylezla jsem z postele a babička šla probudit staršího bratra Jonaha. Jonah vystřelil do mého pokoje "Kdo jí sem pustil?" ptal se s vykulenýma očima. Zvedla jsem ruku do výšky hlavy. "Víš co nám zase bude dělat?" Jen jsem přikývla a Jonah naštvaně odešel. Sice ho mám ráda, ale mám ho rsdši naštvanýho. Em přišla za mnou do pokoje a táhla mě za babičkou. "Em, babička je hrozná." řekla jsem tiše a Em mě pořád táhla za tou hroznou ženskou. "Jak to, že seš ještě v pižamu, mladá dámo?" V duvhu jsem se zaradovala a šla jsem rychle do pokoje. Po mém příchodu jsem zavřela dveře a zamkla jsem se. Najednou někdo zkoušel brát za kliku. "Pusť mě dovnitř, prosím." ozval se za dveřmi Jonahův hlas. Je dost blbý mít jako jediná pokoj se zámkem. Šla jsem ho tedy pustit a hned jsem zase zamkla. "Já nepochopím, proč nám to dělá." řekl a já se musela pousmát. "Zlatíčka, pojďte za svou milovanou babičkou." řekla za dveřma. "Milovanou? Leda ve snu." pošeptala jsem Jonahovi a ten málem vyprskl smíchy. "My si tu povídáme o vážnejch věcech. Chviličku počkej." řekl Jonah a já se sesunula na zem. Chvíli jsme čekali "Babička tu už není." informovala nás mamka a tak jsme vylezli. Babička čekala mezi dveřma a usmívala se na nás tím svým ksichtem. Šli jsme do obýváku a někdo za našimi zády jí vypl. No kdo jinej než satan. Proboha, sami být nemůžem, spát nemůžem, na telku se dívat nemůžem "Můžeme dělat aspoň něco?" to už mi ruply nervy. "Ale jistě, můžete s Jonahem vyšívat." řekla s úsměvem a já nad tím slabě prokroutila oči. "No, my půjdem ven, tak nás nečekej." podívala jsem se na Jonaha s úšklebkem a Jonah se šel převlíkat a já taky. Rychle jsme na sebe něco hodili a vyrazili jsme k takovému malému rybníčku a opuštěné chatce. Už přes pět let tam máme s kamarádama něco jako tajnej klub. Mlčky jsme tam seděli půl hodiny a potom mi přišla SMS, že už tam babička není. Rychle jsme se vrátili domů a ona už fakt odešla. S Jonahem jsme si pustili televizi a přišla k nám Em. "Sam, pojď balit, za pár hodin odjíždíme za Kim HimChanem." zaradovala se a utíkala si pro kufr. Byla z toho nadšená, ale já moc ne, kdo by chtěl hodinu a půl poslouchat šikmooký idioty? Šla jsem tedy s velkou nechutí balit do kufru. Koncert mají v Londýnské O2 aréně. Sbalila jsem si věci na tři dny. Měli jsme rezervaci v hotelu poblíž arény, protože Em je chce vidět i pozítří. "Kdy vyrazíme?" zeptala se nadšeně, já jsem se rozloučila s mamkou, Jonahem a otčínem. Vzala jsem si klíčky od auta a bytu a šli jsme ke stříbrnému autu. Em mi celou cestu povídala o B.A.P. Jací jsou úžasní, boží, nejsou z naší planety a tokovýhle kecy. Konečně jsme dojeli k hotelu, vystoupili jsme, vzali si kufry a šli jsme k recepci. "Dobrý den. Rezervace na jméno Sam Mahone, pokoj číslo devatenáct." Recepční se podíval do počítače a s úsměvem mi podal klíče. Děkovně jsem kývla a šli jsme do výtahu. Vystoupili jsme a na zdi byli plakáty v železném rámečku, na kterých byli různé osobnosti. No bezva, na proti našemu pokoji vysel obličej jednoho z nich. "Hele, to je Zelo." řekla se slzami v očích Em. "Akde má knedlo a vepřo?" Em se na mě tázavě podívala a potom zakroutila hlavou. Ti ťamani mají blbý jména, i když to je jméno jednoho Boha a Zelo je jeho umělecké jméno, ale i tak. Odemkla jsem dveře, vstoupili jsme dovnitř a Em z toho byla celá bez sebe, protože i vevnitř vysely jejich plakáty. Naštěstí tu budem jen tři dny a každá minuta na víc s těmahle idiotama je děs. Vybalila jsem si věci a hned potom jsem zavolala mojí BFF Amandě. Chvíli jsme se bavili o pokoji, koncertě, B.A.P a o klucích z naší třídy. Bylo osm hodin, tak jsem se rozloučila s Amandou a poslala Em do koupelny a potom do postele. Po Em jsem šla do koupelny, trvalo mi to trochu dýl a načapala jsem Em, jak si povídá s jedním z nich. Em si zalezla rychle do postele a já taky. Ráno mě probudil křik Em. "Vztávej, honem vztávej." s nechutí jsem otevřela oči a s ještě větší nechutí jsem vstala z postele. Šla jsem se do koupelny obléct, vyčistit zuby a učesat si do pasu dlouhé vlasy. Když jsem měla tu příležitost, tak jsem se i jemně nalíčila a nakulmovala jsem si vlasy. Když jsem vyšla ven, tak na mě Em vykulila oči "Děláš si srandu? Zelo má rád černou, červenou, zelenou a šedou. Tohle si vzít nemůžeš." Řekla a vytáhla ze skříně červený tričko, kožené černé kalhoty a koženou vestu s rukavicema. "Ty si to našla?" zeptala jsem se, protože tohle oblečení nosím jen na motorky. "Jo, vím to už nějakou dobu." řekla opatrně a já se naštvala. Podala mi věci a já se šla znovu převléct. Podívala jsem se do zrcadla a vypadala jsem o něco lépe. "To je bezva." řekla nadšeně a vyfotila mě. Bylo jedenáct hodin a do koncertu zbývaly ještě čtyři hodiny. Popravdě jsem byla trochu nervozní a zajímalo by mě z čeho. Em šla do koupelny a po pěti minutách vyšla v koženém oblečení. Ještě jsem se trošku upravila a šli jsme na oběd. Vstoupili jsme do velké místnosti, kde bylo přes sto stolů. Sedli jsme si tam, kde na nás bylo nejmíň vidět. Nemám ráda, když se na nás dívají lidi. Obsluha nám donesla specialitu a Em nějaký zákusek. Em to snědla rychle, ale já jsem se v tom vrtala, protože jsem měla žaludek na vodě. Když jsem to dojedla, tak jsem šla do pokoje se ještě trochu zkrášlit, i když jsem věděla, že tomu už víc nepomůžu. "Můžeš mi prosím namalovat linky?" podávala mi tekuté linky a já si to od ní převzala. Zajímalo by mě, proč chce linky, když jí není ani dvanáct. Na poprvé vypadala jako panda, ale potom jsem jí to trochu setřela a vypadala už normálně. Už nám zbývalo patnáct minut, tak jsme vyrazili pěšky k aréně. Došli jsme tam za pět minut a sál byl už skoro plný. Měli jsme hned první řadu a sedadla někde uprostřed. Sedli jsme si vedle sebe a já byla nervozní. Ještě mi řekněte, že se těším a já s sebou prasknu o zem. Najednou zhasla světla a na pódium vyšlo sedm kluků. Jmenují se BTOB a byli předskokani B.A.P. S Em jsme si stoupli a Em hned začala jásat a skákat. Dozpívali - konečně. No a teď už jen hodina s B.A.P. První písnička byla "One shot" a můžu říct, že byli úžasní. Dva tam mají drsný hlas a myslím, že zrovna Zelo tam děsně rychle rapuje a tancuje hiphop. To jsem opravdu nevydržela a začala jsem taky jásat a křičet. On na mě zamával a Em mě informovala o tom, že je to nejžádanější kluk z téhle skupiny, Zelo. Já jsem mu také zamávala a Zelo se na mě usmál. Můžu říct, že jsou opravdu dobří. Zpívají a tancují dohromady a ještě se zpotí a to jen pro fanoušky. Ke konci mě a Em začala bolet hlava, ale těch pár minut jsme to vydrželi. Když to skončilo, tak jsme tam s Em byli poslední a zrovna se mi někam vytratila. Nikde jsem jí neviděla a najednou za sebou něco ucítím, nebo bych měla říct......někoho?