Through the Dark

17.

V autě jsem seděla vedle Owena a byla jsem přikrytá dekou, kterou dovezl. Sedačku jsem měla sklopenou, aby mě břicho tolik nebolelo. Svěřila jsem se Owenovi o tom, co mi Harry řekl a sám byl překvapený nad tím, že to vím.

,,Mám strach," řekla jsem do ticha a on přikývl ve znamení, že chápe mé obavy.

,,Já vím, že to není lehké Felicity, vím že bys chtěla žít jiný život, ale bohužel rodina je rodina."

,,Kdyby můj otec nebyl takovej tajnůstkář, tak třeba ten život mám."

,,Já vím, ale ber to alespoň tak, že jsi měla relativně normální dětství." Podívala jsem se na něj a trochu se zamračila.

,,Teda, promiň, já vím, že pro tebe nebylo ideální, ale kdybys vyrůstala v rodině s otcem, bylo vy to něco jiného a horšího, věř mi. Tvůj otec udělal dobře, že se od vás vzdálil."

,,Jak to myslíš?"

,,Moji rodiče byli součástí gangu. Když jsem se jim narodil, tak museli fungovat tak, jako před tím. Bylo mi jedenáct, když matku a otce zabili v nějaké přestřelce a mně bylo sděleno od jejich kamaráda, že kdyby je někdo ošetřil, tak by to mohli přežít. Neměl jsem nikoho, proto jsem se rozhodl utéct daleko od těch bezcitných lidí. Ale měl jsem štěstí a na ulici se mě ujal jeden postarší chlap, i když jsem mu ze začátku nevěřil, naučil mě všechno. Jak bojovat, jak zachránit něčí život a jak se postarat sám o sebe. No a ten člověk se jmenoval Jameson Styles, byl to dědeček Harryho. Tak jsem se seznámil s Harrym a kluky." Nad jeho slovy jsem jenom neuvěřením kroutila hlavou a nenápadně jsem si utřela pár neposedných slz, které mi stekly po tváři.

,,Vím, že tvé dětství nebylo ideální, ale mohla jsi chodit do školy, mít přátele, pracovat..."

,,Už to chápu. Je to strašné, nikdy jsem si nemyslela, že takhle někdo může žít, nebo spíš jsem nad tím nepřemýšlela. Gangy a zbraně, to šlo úplně mimo mě. Ale když jsme u toho, proč sis vybral být opět v takovým krutým světě? Nelákalo tě něco jiného? Měl jsi možnost na ten normální život."

,,Právě že nelákalo. Vyrůstal jsem v tom chaosu a byl jsem na to zvyklý, nic jiného jsem neznal. Nikdy jsem taky nechtěl patřit do dalšího gangu, ale když jsem viděl, jak všechno chodí úplně jinak a, že lidé, kteří umřou jsou řádně pohřbeni, váží si jich Felicity. Jejich přístup je jiný a řekl jsem si, že do takové rodiny chci a přijmout mě nebyl problém, protože jak jsem řekl, Harryho děda se mě ujal."  V hlavě mi běžely myšlenky na to, že Owen asi není jediný, komu se něco takové stalo, jak to měl asi Liam? Nebo Harry, má pořád oba rodiče? Myslím, že ani jeden se mi o jejich zkušenosti z dětství nepodělí. Owen by mi to stejně neřekl, protože to je jejich soukromí. Mé oči unaveně sledovaly světle modrou oblohu a netrvalo dlouho a já propadla spánku.

Stála jsem naproti Therese a dívala se na její úsměv, který byl větší než obvykle, její oči zářily štěstím. ,,Jsi tak slabá," řekla a přešla ke mně. Zvedla své ruce k mému obličeji a já mohla vidět, že jsou celé od krve, ale na jejím těle jsem žádné zranění neviděla. Své ruce položila na můj obličej a začala po něm kreslit, přes mé oči, rty až k mému dekoltu. Sledovala jsem její pohyby, nevěděla jsem, co mám dělat ani očekávat. ,,Thereso," zašeptala jsem a trhavě se nadechla. Podívala jsem se na své břicho, u kterého měla dlaň a vykřikla jsem, protože jsem viděla obrovskou tržnou ránu na místě, kde jsem byla střelená. Z ničeho nic měla v ruce nůž a stejnou ránu udělala na druhé straně. Cítila jsem studenou ocel uvnitř sebe. Krev ze mě začala téct proudem a já měla strach, že ze mě vypadnou mé orgány. Byla jsem paralyzovaná a jediné co jsem ve své hlavě slyšela byla slova Jsi tak slabá. Chtěla jsem křičet, brečet, ale byla jsem úplně mimo svou osobu. Jenom jsem sledovala, co dělá s mým břichem. Její obličej byl klidný, jako kdyby byla na nějakých drogách. ,,Felicity, Felicity, Felicity," šeptala si pro sebe a pak zarazila nůž tak hluboko, že jsem měla pocit, že mě probodne skrz naskrz. Z mých úst nevyšlo opět nic. Pokusila jsem se pohnout rukou a chytit ji za zápěstí, aby mě vážně neprobodla naskrz, ale mé tělo neposlouchalo, jako kdybych se smířila s tím, že zemřu. Byla jsem zmatená a vyděšená. Třeštila jsem oči a sledovala co dělá, ona se jenom smála a rukama se mi hrabala v břiše, bylo mi na zvracení. Její obličej se přiblížil k mému a její nos se dotýkal mého ,,Tvůj otec by byl šťastný, kdyby tě takhle viděl," řekla a začala se hystericky smát. ,,Tak moc by byl na mě pyšný, na svou dceru, ty ses nikdy neměla narodit, jsi moc slabá." Theresa je moje sestra? Otevřela jsem pusu a začala jí říkat, že lže, ale opět ze mě nevyšla ani hláska. Jako by mě ochromil strach.