Through the Dark

11.

První, co mi dolehlo k uším byly nadávky. Otevřela jsem slepené oči a promnula si je. Co se to zase děje? Harry si frustrovaně prohraboval vlasy a chodil tam a zpátky. Pohled, který měl upřený na podlahu byl teď směrovaný mně. Dlouhými kroky přešel k posteli a strhl ze mě peřinu, která spadla na zem.

„Musíme pryč," řekl poměrně klidně.

„Co to říkáš? Jak jako pryč?" zeptala jsem se nechápavě a on se mezitím hrabal ve skříni.

„Někdo sem jede a sám na ně nestačím," vysvětlil, ale já jsem tomu stejně nerozuměla. Harry se postavil k mým nohám a navlékl na ně teplé ponožky. Pak na mě nasoukal tepláky a zavázal mi je těsně pod ránou, aby mi nespadly. Byla jsem vděčná za jeho opatrnost, protože už teď jsem mohla cítit zesilující bolest v boku. Kudrnáč neváhal a posadil mě i přes můj bolestný vzdech, tak jsem to asi zakřikla. Oblékl mě do mikiny a vzal mě do náruče. Jen tak tak jsem stihla vzít svůj telefon a schovat ho do kapsy. Kopnul do dveří a my se ocitli v koupelně. Harry si se mnou stoupnul do vany. Nad ní bylo obdélníkové okno, které nemotorně otevřel.

„Snad nechceš, abych-"

„Přesně to chci, protáhneš se tím oknem. Dole na nás čeká Owen v autě, chytí tě."

„C-co ne!" Absolutně se mi jeho úmysly nelíbily.

„Felicity! Do hajzlu, já potřebuju, abys to udělala. Dost pravděpodobně si potrháš stehy, ale všechno bude v pořádku, slibuju, hlavně odtud musíme vypadnout." I přes naléhavost v jeho hlase jsem se stále pevně držela okolo jeho krku. Harry mi pustil nohy, ale já se nepouštěla, a tak se shrbil, abych nebyla natáhnutá, protože přeci jenom byl vyšší než já. Vzal mě pod stehny a já mu nohy obmotala kolem hrudníku.

„Felicity, povol ty nohy," napomenul mě a já poslechla. Netuším, kde bral tu sílu, ale svýma rukama dal moje nohy do okna. Mé špičky se opíraly o parapet a on mě pomalu sunul ven, dokud nespadly do neznáma.

„Jak moc jsme vysoko?" zeptala jsem se zděšeně. On mi radši neodpověděl a já myslela, že se pozvracím. Tohle bylo moc a jestli mi nechce odpovědět, tak je to rozhodně vysoko. Když se můj bok otřel o hranu, tak jsem zaskuhrala. Divila jsem se, že jsem ještě neomdlela, ale to bylo asi tím, že mými žilami proudil adrenalin. Srdce mi bilo do hrudního koše tak, že jsem myslela, že mi vyskočí. Momentálně má půlka těla visela dolů. Cítila jsem, že pode mnou prázdnotu.

„Dobře, teď tě chytím za ruce," řekl a své ruce položil na ty mé za jeho krkem a rozpojil je. Držel mě pevně za zápěstí a pomalu mě strkal ven.

„Owene?!" zakřičel.

„Chytám ji, ještě kousek!" ozvalo se venku. Když má hlava byla venku, vyjekla jsem. Byly jsme tak čtyři metry nad zemí! Owen stál na kapotě auta a snažil se chytit mé nohy. Tohle dopadne špatně. Harry stále držel mé ruce, a to bylo to jediné, co mě chránilo, před pádem. Sama jsem se ho už nedržela, protože mě opustily všechny síly. Znervóznila jsem, když jsem ucítila teplou tekutinu stékat k mým kalhotám. Nejdřív jsem se zhrozila toho, že jsem se nevědomky počůrala, ale pak mi došlo, že to teplo jde teprve k mým kalhotkám. Krev. Najednou se zevnitř ozvalo pár výstřelů.

„Honem!" zakřičel Harry a vyklonil se tak, aby mě mohl ten dole chytit. Jeho hlava byla nede mnou a očima sledoval, co se dělo dole.

„Mám ji!" Počkat? Cože? Kolem mých kotníků obtočily ruce, které mě držely. Harry mě pustil a já vyjekla. Owenovy ruce se od kotníků posouvaly výš, dokud jsem sama nestála na kapotě. Po mém dopadu jsem se pokrčila v zádech. Tohle bylo rychlejší, než jsem čekala.
Owen seskočil na zem a podebral mě. Položil mě na zadní sedačky a pak se celé auto zakymácelo nad váhou, která na něj dopadla. Harry s Owenem se posadily dopředu a vyjeli. Snažila jsem se zůstat v realitě a zatím se mi to dařilo, ale od té rány dolů jsem si přišla jako paralyzovaná. Bylo mi horko. Mohla jsem cítit, jak se na mě lepí tričko. Rukou jsem si odlepila vlasy z tváře a mě došlo, že brečím. Slzy se mi kutálely ke spánkům a já je rychle stírala.