Through the Dark

5.

Už to bude týden od té události, co se stala u pana Benetta. S holkami jsem se shodla na tom, že se o tom už nebudeme bavit, protože to pro nás byl až moc traumatizující zážitek a nechceme se k tomu vracet. Ještě do teď se probouzím s nočními můrami. Stačilo mi, že jsem se zbavila těch předchozích a teď tohle.
První dva dny jsem si dala v práci volno, což nebyl problém, když se dozvěděli důvod. Zůstala jsem u tety, která se o mně neustále strachovala. Ujišťovala jsem ji, že jsem v pořádku, ale ona o mě pečovala jako o malou. Melisa přespávala u nás s Alice, aby nebyla sama.
Podívala jsem se na svůj odraz v zrcadle, měla jsem na sobě černé legíny, modré tílko a stejnobarevný šátek okolo mého krku, pod kterým byla bílá náplast. Vím, že to nevypadalo nejlíp, ale nechtěla jsem, aby na mě lidi koukali. Ze zápěstí jsem si sundala gumičku a svázala si vlasy do vysokého culíku. Vyšla jsem na chodbu a natočila si vodu do lahve.

„Připravená?" zeptala se Melisa a já přikývla. Spolešně jsme se přihlásily do místního klubu na sebeobranu a dnes je naše první hodina. Přiznám se, že to byl můj nápad, ale holky ihned souhlasily. Neříkám, že mě ten večer nepoznamenal, protože bych lhala a doufám, že se mi nic takového už nepřihodí. Ale stále se chci o sebe umět postarat, i kdybych nic z tohohle kurzu nikdy nevyužila, tak jsem se chtěla cítit bezpečněji.

„Alice mi napsala, že už tam čeká." 

„Tak jedeme," řekla jsem a nastoupily jsme do auta. Jízda byla tichá a plynulá. S Mel jsem se nikdy moc nebavila, jediné co nás spojovalo byla Alice. Nic jsme proti sobě neměly, ale prostě jsme nedokázaly najít stejnou řeč.|
V centru jsem zaparkovala a společně jsme šli k budově, která byla nově opravená. Alice se k nám připojila a společně jsme vešly dovnitř, kde bylo dalších asi patnáct holek. Všechny na nás upřely pohled a my se postavily vedle nich.

„Tak vás tady vítám! Já jsem Zoey a tohle je Xavier." Představila se hnědovlasá žena s velmi dobře vypracovanou postavou a ukázala na muže, který stál vedle ní. Byl pouze v bílém tílku a šortkách a bože, ten úsměv! Myslím, že všichni jsme na něm nechaly pohled. Zoye se zachichotala nad našimi pohledy a pokračovala v řeči. Vysvětlila nám, co všechno budeme dělat a jaké techniky se naučíme.

„Prosím, udělejte si dvojice!" zatleskala a já se porozhlédla okolo, protože Alice byla s Mel. V rohu stála holka asi v mém věku, vlasy měla rozpuštěné podél obličeje a její výraz byl nervózní. Přátelsky jsem se usmála a vyrazila k ní.

„Ahoj, jsem Felicity." Podala jsem jí ruku a ona se na mě podala tu svou.

„Gabriella." Oplatila mi úsměv a stouply jsme si stranou, abychom kolem sebe měly místo.

„Tak jo dámy, teď dávejte pozor." Zavelel Xavier.

„Nejdříve si ukážeme základní obranné chvaty, které nevyžadují tolik síly a jsou vážně lehké," dodal a předal slovo Zoye. Oba se postavili naproti sobě a Xavier ji chytil za zápěstí.

„Představte si, že jdete po ulici a někdo vás vezme dejme tomu za ruku. Volnou rukou přikryjete tu protivníka a levou rukou švihnete a chytíte zápěstí toho druhého. Když už jste v téhle fázi, tak se celou vahou opřete do rukou a shodíte ho na zem. Pokud se pokusí postavit, tak mu to nepůjde, protože nad ním máte tu kontrolu vy. Než se stihne postavit, tak máte šanci utéct. Ještě vám to předvedeme dvakrát zpomaleně a jednou rychleji," vysvětlila a všichni jsme je se zájmem pozorovaly.

„Tak a teď jste na řadě vy. Zkoušejte udělat úplně to samé pomalu, a ten, kdo je zrovna protivník, zkuste vstát a pokud to nepůjde, tak to děláte správně. My vás budeme pozorovat a kdybyste něco potřebovaly, tak řekněte." Přikývly jsme a já se otočila na Gabriellu.