Through the Dark

2.

Následující den jsem se vzbudila s kocovinou. Proležela jsem celé dopoledne a taky se mi stalo, že jsem usnula u záchodové mísy, protože jsem byla moc líná na to, abych došla zpět do postele.

Moje tvář byla zarudlá a já mohla vidět obtisky prstů, které se na ní vyjímaly. Alice odešla před půl hodinou, aby si zaběhala, což jsem vůbec nepochopila. Jak to může někdo zvládat? Já bych nevylezla ani schody.

Se stálou bolestí hlavy jsem usedla na pohovku a zapnula televizi. Pořád mi v hlavě běhal Harryho ledový pohled, jeho vlasy poházené na všechny strany a jeho vysoké tělo. Pokaždé jsem měla žaludek jako na vodě. Nelíbil se mi ten pocit, který mi způsobila jeho včerejší přítomnost. Hrníček plné horké čokolády jsem si vzala do rukou a dlouze si k němu přičichla. Milovala jsem vůni čokolády.

„Jsem doma!" zakřičela na mě z předsíně, když si sundávala boty.

„Jak bylo?" zeptala jsem se jí, když ke mně přišla se sklenicí vody a rozvalila se v křesle.

„Venku je krásně, takže jsem se měla fajn, ale ty pořád vypadáš hrozně."

„Děkuju," zamumlala jsem a napila se. Slastně jsem mlaskla a ona nade mnou protočila očima.

„Od čeho to máš?" Zamračila se a ukázala na moje předloktí. Nechápavě jsem se podívala na místo, kam mířila prstem.

„Ehm, hádám, že to je od Harryho." Kousla jsem se do rtu a přejela po modřině, kterou tam zanechala jeho velká ruka.

„Bože, tys tomu včera dala, nejdřív potkáš násilníka a pak tě zachrání nějakej Harry, který z tvého vyprávění zní, jako pěkně děsivej chlap. Ty máš to, ale štěstí. Možná, kdybych šla s tebou ven, tak se nic nestane."

„Prosím tě, přežila jsem snad ne? Hlavní je, jestli sis užila svůj večerní úlovek."

„Si piš, že jsem si to užila, ale pořád se mi nelíbí, že tě někdo uhodil," řekla a převázala si culík.

„Nechci to už řešit."

„Fajn. Takže, co budeme dneska dělat?"

„Válet se, že by?" Nadzvedla jsem obočí a natáhla si nohy na konferenční stoleček.

„No to teda ne, musíme něco dělat. Mužeme jít třeba nakupovat a pak zajít na večeři."

„Nechce se mi nakupovat."

„Ty seš tak neskutečně líná." Postěžovala si.

„Já nemůžu za to, že máš pořád dost energie a nemáš dneska náhodou noční?"

„Jop, ale mám ještě hodně času."

„Tak zavolej Melisse, ta nákupy miluje. Já stejně musím dodělat ten návrh do práce. Pozítří to chce mít šéf na stole."

„Co to vůbec máte za projekt?"

„Zadali nám, že musíme navrhnout dvou patrový dům nebo vilu s terasou, která bude do určitých rozměrů, musí mít rozsáhlé prosklené plochy a další drobné kraviny, do kterých se mi nechce. Nějaký bohatý blb, myslím, že se jmenoval Simon, si vybral z naší firmy pět nejlepších lidí a teď musíme podle jeho představ udělat náčrt jeho vysněného domova. Ten, kdo z nás uspěje, dostane pěkně tučnou odměnu."

„Wow, tak to je dost dobrý."

„Jo, ale není to moc lehký, jsem v půlce a dochází mi čas."

„Tak šup! Já jdu zavolat Melisse ať máš klid, ale hlavně vstávej, nebo se k tomu nedokopeš."