Through the Dark

9.

Otočila jsem se na bok a snažila se obsah mého žaludku udržet v sobě. Hlava mě neskutečně bolela a rty jsem měla popraskané. Nevím kolik bylo hodin, ale venku už bylo svítilo sluníčko. Nedokázala jsem si vzpomenout, jak jsem se dostala domů a ani kolik jsem toho vypila. Otočila jsem se na levý bok a když jsem věděla, že už to nezvládnu, tak jsem shodila nohy z postele a běžela k záchodu.
Když jsem skončila, tak jsem si rovnou stoupla do sprchy. Svlékla jsem se a pustila na sebe vlažnou vodu. Jelikož jsem byla oslabená, tak jsem se posadila a umyla se v sedě. Ve sprše jsem strávila více času, než jsem původně měla v plánu. S povzdechem jsem si pomalu stoupla, otřela se ručníkem a zabalila se do županu. Takhle mizerně mi snad nikdy po alkoholu nebylo. Pomalými krůčky jsem zalezla opět do postele a podívala se na noční stoleček, na kterém ležel můj telefon, voda, prášek a papír. Natáhla jsme se a podívala se na něj.

Ahoj, musela jsem do práce, protože máme málo personálu a přivezli nám dalšího postřeleného. Až se vzbudíš, tak mi zavolej nebo napiš, ať vím, že žiješ, protože takhle opilou jsem tě nikdy neviděla. Dokonce jsem musela požádat Harryho, aby nám s tebou pomohl. Snad se nezlobíš.
Alice.

„Doprdele," řekla jsem a promnula si rukou čelo. Nemohla jsem uvěřit tomu, že zrovna Harry mě viděl v takovém stavu. Myslela jsem si, že odešel a jsem si dost jistá, že jsem ho už vevnitř neviděla. Bohužel moje vzpomínky jsou hodně zamlžené, takže si nedokážu vybavit nic, co by mi pomohlo si ten večer poskládat dohromady. Radši jsem to vypustila z hlavy a napsala Alice, že jsem v pořádku, ale že jdu ještě spát. Spolkla jsem prášek a zachumlala se do peřiny. Mokré vlasy jsem rozprostřela na druhý polštář a ponořila se do tmy.

***

„Felicity?" uslyšela jsem v dálce hlas mé kamarádky.

„Felicity, vzbuď se!" zatřásla se mnou a já mohla cítit, jak se prohnula matrace.

„Hmm?" zamručela jsem a otevřela jedno oko. První, co jsem spatřila byl její utrápený obličej, který mě sledoval.

„Vstávat, už bude pět hodin." Usmála se unaveně a promnula si oči.

„Jak bylo v práci?"

„Strašně. Nakonec proběhla dlouhá operace, protože ten chlap byl střelen dvakrát! Představ si to. Co se to děje? No, a pak nám ještě přivezli jednu ženu po autonehodě a já pořád běhala tam a zpátky."

„Ach jo. Proč jsi nezůstala doma? Vypadáš strhaně, a navíc máš volno. Ještě k tomu zasloužený." Zamračila jsem se a posadila se.

„Já vím, ale řekla jsme Mikovi, že pokud bude potřebovat moji nutnou pomoc, tak ať mi napíše."

„Chápu, že svoji práci miluješ a bez tebe tam jsou nahraný, ale taky si potřebuješ dát pauzu. Nebyla jsi náhodou ještě opilá?" 

„Já jsem narozdíl od tebe pila minimálně." Usmála se nad mým výrazem.

„Já za to nemůžu!" Bránila jsem se a dala si vlasy přes rameno.

„Olívie, ty jsi na tom baru nechala takovejch peněz, že jsem se nestačila divit! Tomu barmanovi jsem musela říct, ať ti místo vodky dává vodu, protože jsem se vážně bála o tvé zdraví."

„Já se o sebe dokážu postarat."

„No to teda nedokážeš. A proč jsi vůbec tolik pila? O čem jste se venku s Harrym bavili? To tě naštval nebo co?"

„Jak víš, že jsem s ním byla venku?" zeptala jsem se a založila si ruce na hrudi. Přimhouřila jsem oči a sledovala její červený obličej.

„Možná jsem ho za tebou poslala," řekla nejistě, podrbala se na zátylku a vyčkávala, co na to řeknu.