Through the Dark

8.

Gabrielle odešla na záchod a holky tancovaly na parketě. Seděla jsem na barové židli a otáčela náramkem na levé ruce. Brčkem jsem srkala drink, který byl položený na baru a porozhlížela se po okolí.

Podívala jsem se na hodiny, které visely vedle skleniček za barem. Od té doby, co odešla uplynulo tak deset minut. S nepříjemným pocitem jsem se ji rozhodla najít, protože tady v okolí jsou chlapi prasata, hlavně v klubech. Nejdříve jsem se zaměřila na holky, jestli se k nim nepřidala, ale když jsem zjistila, že jsou samy, tak jsem se zvedla ze židle a šla rovnou k záchodům. Mé kroky nebyly tak stabilní, jak jsem si myslela, ale i přes to jsem se na nohách udržela. Zašla jsem za roh a zamířila ke dveřím, před kterými nebyla žádná fronta. Nakoukla jsem dovnitř a tam byly pouze dvě holky, které kouřily, i přes to, že se to nesmělo. Zavřela jsem za sebou a vrátila se zpět.

Zastavil mě dívčí hlas v uličce, která vedla k únikovému východu. Zamračila jsem se, a i přes obavy jsem vykročila tím směrem. Ulička, z které se ozývaly hlasy byla osvícená pouze slabým světlem z žárovky, která byla připevněná na stěně a problikávala. Nejistě jsem šla k páru, který se vyhýbal osvětlení. Zaměřila jsem se na dívku, která uhýbala obličej, před dotykem toho muže.

„Pomoc," zaskučela žena a já se zastavila. Byla to Gabrielle. Najednou jsem ucítila příliv horka. Zuřila jsem, nemohla jsem dopustit, aby se jí něco stalo. Po roce vyšla mezi lidi a nějakej zmetek se jí pokusí osahávat.

„Běž od ní!" vykřikla jsem a přišla k nim blíž. Ten muž ji držel pod krkem a hned, jak k němu dolehl můj hlas, tak ji pustil.

„Chceš se k nám přidat?" zeptal se a poodešel na světlo, tak že jsem mu mohla vidět do obličeje. Jeho oči byly zarudlé, pravděpodobně z marihuany, která z něj byla i cítit. Jeho tvář pokrývaly delší fousy a úsměv. Najednou se mi vybavil večer, kdy jsem utíkala před tím magorem.

„Řekla jsem ti snad, ať od ní odejdeš!" Dělil mě od nich, tak metr. Periferním viděním jsem mohla vidět její vyděšený výraz. Tohle si nezasloužila a je to moje vina.

„Co by mi tak taková hezká slečinka mohla udělat?" Neváhala jsem ani minutu a hned jsem automaticky zvedla ruku a dala mu facku. V jeho očích se zableskl šok a zuřivost. Ustoupil od Gabi a já mohla vidět její oči plné slz. Co jsem to udělala, neměla jsem jí nechat ani na minutu samotnou. Zatnula jsem ruce v pěst. Nikdo si nebude dovolovat na holku. Měla jsem toho dost! Proč kluci využívají holčičí slabosti? Proč si nenajdou někoho, kdo jim je roven?

Když udělal krok ke mně, necouvnula jsem. Měla jsem strach, ale moje tvrdohlavost mi to nedovolila. Nevím, jak, ale najednou jsem v ruce držela svoji botu, která měla pěkně ostrý podpatek. Dívala jsem se mu do očí s tou největší nenávistí, kterou jsem v sobě držela. Bylo mi jedno, jestli jsem byla teď o hlavu menší, něž on, bylo mi jedno, jestli se nedokážu bránit, hlavní bylo, aby nechal Gabi být.

„Abys věděl, tak chodím na sebeobranu a věř mi, že tě to bude bolet!" Hned jak jsem to řekla, tak jsem toho zalitovala. To bylo to nejtrapnější, co jsem mohla říct. Po mých slovech mu úsměv zmizel z tváře, byla jsem překvapená, myslela jsem si, že se mi vysměje. I tak jsem očekávala jeho útok, ale nic nepřicházelo. Pomalu se ke mně otočil zády a odešel za roh.

„Přesně tak, jen si běž!" zakřičela jsem na něj a vítězně jsem se usmála.

„Jsi v pořádku?"

„Eh, j-jo." zašeptala a utřela si slzu, která ji stekla po tváři.

„To jsem musela být docela děsivá. Říkám ti, že bych ho-"