Through the Dark

10.

Spokojeně jsem se zachumlala do teplé peřiny, která hřála mé tělo. Zamračila jsem se a rukou jsem přejela po prostěradle. Jemná látka mi klouzala pod prsty, což mě zmátlo. I přes námahu jsem otevřela oči. Sluníčko svítilo na místo, kde jsem měla své prsty. Přede mnou seděl spící Harry na křesle. Opíral se celým bokem o opěradlo a ruce měl založené na hrudi. Kostkovanou flanelovou košili měl rozepnutou a pod ní měl černé tričko. Díky tomu, že měl vyhrnuté rukávy jsem mohla vidět jeho potetovanou kůži. Své dlouhé nohy měl natažené před sebe v upnutých černých džínách s dírou na koleni. Jeho kudrliny se vyjímaly na čele, které bylo tentokrát bez vrásek, růžové rty měl lehce pootevřené a hruď se mu zvedala v pravidelných intervalech.
Když mi hlavou problesklo hlavou, co všechno se stalo, zhrozila jsem se. Chtěla jsem se zvednout, ale nemohla jsem. Přes moji hruď bylo přetažené lano, které bylo upevněné na stranách postele. Sykla jsem, když mě štípnulo v ruce. Podívala jsem se za zdrojem a zalapala po dechu, na mé vnitřní straně předloktí byla jehla s připojenou hadičkou. Začala mě ovládat panika.

„Harry?" Snažila jsem se říct, ale vyšlo ze mě jenom nesrozumitelné zamumlání. Můj hlas mi nepřipadal jako můj. Bylo mi jasné, že mě nemohl slyšet, ale já jsem potřebovala, aby se vzbudil a vysvětlil mi, co to má znamenat. Odkašlala jsem si a zaskučela bolestí. Přivřela jsem oči a pomalu se zhluboka nadechla. Odkud se bere ta bolest? Vážně jsem potřebovala, aby se vzbudil.

„Harry!" Jeho tělo se ihned nad mým hlasem postavilo.

„Co se děje?" zachraptěla jsem, „Proč jsem přivázaná? Co to mám na ruce? Proč-"

„Uklidni se," okřikl mě a já na něj jenom zírala.

„Střelili tě," řekl jen a začal rozmotávat lano, kterým jsem byla přivázaná.

„C-cože?" zakoktala jsem se a on odhodil rozvázaný konec na druhou stranu.

„Opovaž se zvednout." Napomenul mě a já přikývla. Odhrnul ze mě peřinu a mě ovanul chlad. Měla jsem na sobě velké šedé tričko, které muselo patřit jemu. Znejistila jsem, když se jeho prsty dotkly mé kůže. Pomalu vytáhnul látku k mému poprsí a mě se naskytl pohled na velký bílý čtverec s červenou skvrnou. 

„Kulka nezasáhla žádný orgán jediné, co poškodila, tak je šikmý břišní sval," řekl a ukázal mi ho. Jeho doteky mi vůbec nebyly příjemné, a jeho ledové prsty mi v kontaktu s mou teplou pokožkou způsobovaly husí kůži. Pouze jsem přikývla, protože jsem se nezmohla na odpověď. Jako by se mi hlas zadrhnul v krku. Snažila jsem se zaměřit na jeho prsteny než na něj. Na ukazováčku měl zlatý kroužek s rudým obdélníkovým kamenem, druhý prsten byl stříbrný a vyrytým nápisem peace a na prsteníčku měl velkou rozkvetlou růži. 

„To, co máš v ruce je kanyla. Vpravuje ti do těla léky, které zabraňují bolesti." Odpoutala mě jeho slova a já se na něj podívala.

„P-proč nejsem v nemocnici a co to bylo vůbec za lidi?"

„To není podstatný," odpověděl a já se zarazila. Není podstatný?! Si ze mě musí dělat srandu ne?

„Co jsi tam vůbec pohledávala? Nikdo těmi ulicemi dávno nejezdí."

„Ehm, viděla jsem nehodu a nechtěla jsem čekat, chtěla jsem to objet." Přiznala jsem se.

„Moje aut-" Skočil mi do řeči „Je u mě před bytem."

„Musím domů," šeptal jsem a volnou ruku jsem si položila na čelo.

„Jediné, co musíš je odpočívat."

„Když mě Alice nenajde doma, tak je schopná zavolat policii." Upozornila jsem ho.

„Už jsem jí napsal."