Through the Dark

16.

Předem chci napsat, že nejsem žádný znalec ohledně lékařství. Proto se předem omlouvám, pokud to bude špatně, nebo to nebude úplně dávat smysl :D Jinak, tak jako vždy, děkuji za podporu!

K.

,,Zapři tělo o své ruce," řekl a odtáhl mé ruce od krku,  položil je na zem za mé boky a já se o ně zapřela.

,,Jsi silnější než myslíš Felicity, já to vím, tak se prosím snaž nadechnout." Jeho ruka přikryla tu mou a z mé hrudi se na chvilinku zvedla tíha, která na něm byla.

,,Zkus se pomalu nadechnout," řekl a já ze sebe vydala vzlyk. Dala jsem na jeho radu a pomalu jsem se do svých plic snažila dostat trochu kyslíku.

,,Přestaň brečet prosím," řekl naléhavě a natočil si mou tvář k němu. Palcem a ukazováčkem mi držel bradu a své oči vpíjel do těch mých. Společně spolu jsme se snažili dýchat a až po několika minutách, jsem si uvědomila, že mé dýchání je pravidelné. Ale i přes to jsme stejně pokračovali, jako kdyby ani jeden z nás nechtěl přestat zírat na toho druhého.

,,Musíme jet!" zakřičel na nás Liam, který stál u svého auta a Harry mě pustil. Oba jsme se postavili na nohy a Harry se zapřel o sloup, protože málem spadl zase na zadek. Chytila jsem ho za bok, on mlčky položil svou ruku přes mé rameno a pomalým krokem jsme šli k autu. Theresu jsem nikde neviděla, ale momentálně mi bylo jedno kde je. Usedla jsem na sedačku a Harry nastartoval. Ve zpětném zrcátku jsem viděla, že Liam jede za námi. Podívala jsem se na hodiny, které ukazovaly skoro dvě hodiny ráno. Usadila jsem se do polohy, která mi nezpůsobovala takovou bolest a snažila se udržet svá oční víčka otevřená. Do rukávů jsem utřela svůj mokrý obličej, když jsem se podívala na barvu těch rukávů, zděsila jsem se. Musela jsem mít celý obličej krvavý. Mohla jsem si všimnout, že Harry zpozoroval můj vyděšený výraz. Mám na sobě cizí krev, hodně krve. Začala mě opět přepadat panika. 

,,Zastavíme v hotelu a tam přespíme," oznámil mi a na obrazovce do navigace zadal hotely, které byly poblíž. Ulevilo se mi, když jsem zjistila, že za pět minut budeme na místě.

Když jsme konečně zaparkovali a vystoupili, podívala jsem se na naše oblečení. Oba jsme byli špinaví a zmožení. Podívala jsem se ke křižovatce, ale Liama jsem neviděla, asi jel dál.

„Vypadáme hrozně," řekla jsem Harrymu, ale bylo mu to jedno. Jeho odpověď zněla tak, že mám počkat u auta a že za mnou přijde. Nebyl to teda žádný luxus, ale myslím, že to bylo to nejmenší, co nás teď zajímalo. Z Harryho zpáteční chůze jsem mohla zpozorovat, že léky odezněly a bolest se dostavila v plné síle. Hrozně kulhal a jeho obvaz prosakoval. Nabídla jsem se mu a on se za mě zapřel a společně jsme šli do pokoje číslo šest. Harry odemknul a rozsvítil. Naskytl se nám pohled na malý pokoj, který měl manželskou postel uprostřed, na každé straně byl noční stolek s lampičkou a naproti byla televize, která byla připevněná na zdi. Natočila jsem hlavu vlevo, kde byly dveře, které vedly určitě do koupelny. Takže jsem namířila tam. Koupelna byla sladěná do do světle modré barvy. V rohu byl sprchový kout, vedle něj skříňka s ručníky a pak záchod. Po mé pravé straně bylo umyvadlo a nad ním zrcadlo, do kterého jsem se neodvážila podívat.

,,Do sprchy," řekl a já mu pomohla se do ní usadit. Svou hlavu opřel o zeď a zavřel oči.

,,Dones mi lékárničku, je v kufru u auta, pokud můžeš teda," řekl a kývnul směrem k mému boku. Jenom jsem přikývla v souhlas a vzala si od něj klíčky. Když jsem opět vyšla ven, ofoukl mě studený vítr a po celém těle se mi objevila husí kůže. Založila jsem si ruce na hrudi a přešla k autu. Z kufru jsem vyndala lékárničku, ale i tašku, která byla přeplněna oblečením. Zamkla jsem ho, přešla do pokoje a zbouchla za sebou. Otočila jsem klíčem v zámku a zamkla ho na dva západy, abych se alespoň trochu cítila v bezpečí. Tašku jsem hodila na postel a šla za ním. Klekla jsem si k jeho nohám a otevřela bílou plastovou krabici. Bylo v ní snad všechno, dokonce i několik silných léků, které se určitě budou hodit. Harry se hned natáhnul pro plato prášků a hned si dva vzal.