Through the Dark

7.

Zdravím! Nahoře máte obrázek, jaké oblečení na sobě bude každá mít a na písničku doporučuji sluchátka. Já jsem je měla na sobě a přišlo, že jsme se v tom klubu ocitla taky, pokud nemáte, tak si pusťte klasickou verzi.
K.

„Vstávat! Felicity! Halooooo!" ozývalo se po mém pokoji. Když mé tělo opustilo teplo, tak jsem pootevřela oči. Přede mnou stála Alice s mojí peřinou v rukách a uličnickým úsměvem na rtech.

„Dej mi ji zpátky," zamručela jsem a ona místo toho, aby mě poslechla, tak roztáhla rolety.

„Já tě zabiju!" vykřikla jsem a vyskočila z postele. Alice hodila moji peřinu na zem a utíkala se smíchem do kuchyně. Pousmála jsem se nad jejím chováním, vyšla na chodbu a namířila si to do koupelny, která byla mezi mým a Aliciným pokojem. Podívala jsem se na svůj ospalý obličej a opláchnula ho vodou. Ze skříňky jsem vytáhla kartáček a vyčistila si zuby. Poté jsem rozčesala mé dlouhé vlasy. Od kořínků jsem mohla vidět svoji přírodní tmavě hnědou barvu, která se postupně ztrácela do hodně světlé blond barvy. Udělala jsme si vysoký culík a namazala si ret a ránu na krku. Pro sebe jsem se usmála, když na mé kůži byl pouze načervenalý proužek. Byla jsem ráda, že se mi to tak rychle zahojilo, protože teď už jenom stačí použít kouzlo make-upu a nikdo nic nepozná.

„Oběd bude skoro hotovej!" uslyšela jsem z kuchyně. Oběd? Panebože, jak dlouho jsem zase spala? Z nočního stolku, který byl vedle mé postele, jsem sebrala telefon a seběhla k Alice. Mezitím jsem odemkla obrazovku, která mi hlásila dvanáct hodin.

„No konečně!" Zasmála se a vyndala talíře na linku.

„Promiň, nenastavila jsem si budík. A pro příště stačí zaklepat."

„Kdybys nespala tak tvrdě, tak moje ťukání slyšíš." Mrknula na mě a naložila mi jídlo na talíř. Když jsem viděla, že udělala zelinové rizoto s tofu, tak jsem se nemohla dočkat! Alice byla úžasná kuchařka, která respektovala mé rozhodnutí se stát vegetariánkou, a tak se kvůli mně naučila několik receptů, které jsou vynikající! S talířem jsem se usadila ke stolu a vrátila se k ní, abych si mohla do skleničky natočit vodu. Obě jsme se usadily a pustily se do jídla.

„Nevadí teda, když Gabi půjde s námi?" zeptala jsem se pro jistotu ještě jednou.

„Ne! Já už se těším až ji potkám! A myslíš, že by mohla přijít dřív? Mohli bychom se nejdřív líp seznámit, dát vínko a pak jet do toho klubu."

„To zní skvěle! Ihned jí napíšu," hned jak jsem to dořekla, tak jsem jí poslala esemesku, že pro ni přijedu v sedm.

„Co budeme dneska dělat?"

„Můžeme jít nakoupit nějaký potraviny, a ještě se rozhoduju, jestli si koupím jednu sukni, co jsem minule zahlédla v centru."

„Tak fajn, ale až tak ve tři ne? Pak bychom mohli rovnou vyzvednout Mel a Gabrielle."

„Jo, klidně, alespoň si odpoledne zaběhám," řekla a já jsme jí poslala pohled děláš si prdel, že jdeš dobrovolně běhat.

„Nekoukej na mě tak!" Upozornila mě a já jsem radši nic neodpověděla a šla na sociální sítě.

Po obědě jsem si lehla na gauč a natáhla jsem se pro knížku, kterou mám už tak měsíc rozečtenou. Mrzelo mě, když jsem neměla čas na čtení, protože tohle byla věc, kterou jsem dělala od malička a táhne se se mnou až doteď. Ani nedokážu spočítat, kolik knížek už jsem tak přečetla. Důvod, proč jsem se do toho pustila, byla výzva naší učitelky na základní škole. V páté třídě chtěla, abychom za měsíc přečetli co nejvíce knih. Na začátku jsem četla jenom, abych vyhrála a mohla mamce ukázat, že jsem něco dokázala, ale v půlce měsíce mi došlo, že mi o tu soutěž ani nejde a že prostě chci číst. Uvědomila jsem si, že se necítím v úzkostech, když jsem doma a že neslyším žádné nadávky a rozbíjení skla. Byla jsem tam jenom já, moje představivost a kniha.
Z myšlenek mě vyrušilo prásknutí dveří, Alice šla běhat. Podívala jsem se na hodiny a rozhodla jsem se vylézt z pyžama. Založila jsem si stránku a položila knihu, tam kde byla předtím. Vyšla jsem schody a zašla do pokoje. Ze skříně jsem si vyndala černé džíny a bílé tričko. Převlékla jsem se a uklidila tu hromadu prádla, které bylo poházené okolo. Poté jsem si udělala kávu a byla na telefonu.