Through the Dark

18.

Pohled třetí osoby

Harry Styles seděl v malé kuchyni se zástupci oddílů. Plánovali misi, kterou museli vyřídit, než se vydají na základnu. Před Harrym stálo důležité rozhodnutí. Nebo alespoň pro něj bylo důležité. Museli se postarat o dluh, který mu Ronald nebyl schopný do téhle doby dát. Tohle byl poslední den, kdy se zdrží ve Stockohlmu a má šanci se s ním vyrovnat. Problém byl v tom, že se k němu potřebovali dostat a k tomu museli využít Felicity. Harry ale nechtěl riskovat, že by se jí opět něco stalo. Předpokládal, že Felicity tady nikdo zatím nezná a výhodou její osoby byl vzhled. Byla přesným typem Rona, hubená bruneta a velkýma očima, plnými rty a menší postavou. V jejich týmu se nevyskytoval nikdo, kdo by se podobal jeho ideálu až na Felicity. Její rolí by bylo ho zabavit na určitou chvíli. Cílem bylo dostat se do jeho kanceláře a vzít si, co jim patří. Harry věděl, že jí potřebují, ale pořád se mu do mysli vtíraly obavy. Nikdy neměl strach, ani o sebe ani o nikoho jiného, pak se ale objevila ona a všechno se začalo rozpadat. Sám si je vědom toho, že se jí musí začít vyhýbat, protože pokud ne, tak to dopadne špatně. Musí udělat něco, čím jí od sebe odradí. Viděl ji na očích, že k němu chová city, a to bylo přesně to, co on nechtěl, ale zároveň, když byl v její přítomnosti si nemohl pomoct.

,,Dobře," řekl Harry a tím odsouhlasil plán, který byl navrhnutý jeho lidmi. Bylo rozhodnuto, Felicity půjde na svojí první misi.

* * *

Pohled Felicity

Stála jsem v hotelovém pokoji před vysokým zrcadlem a dívala se na svůj odraz. Mé hnědé vlasy mi spadaly po prsa ve vlnách. Oči jsem měla zvýrazněné tak, že se jsem si nikdy neuvědomila, jak moc je mám velké. Na sobě jsem měla krátké černé kožené šaty s hlubším výstřihem. Na ramenou jsem měla teplý kabát a boty mi končily pod koleny. Žaludek jsem měla jako na vodě a nebylo mi dobře. Důvodem nebyla má zranění, ale nervozita, která se stupňovala každou minutou. Nebyla jsem připravená jít do klubu a bavit se s nějakým chlapem, který ne jenom, že vypadá hrozivě, ale také je to muž, který má na svědomí několik desítek životů.

,,Jsi připravená?" zeptal se mě Chase.

Chase byl jeden z mužů od Harryho, který mě bude na dálku hlídat a půjde do klubu se mnou. Na jeho ruce jsme mohla vidět vytetované číslo 12 a písmeno B. Byl to vysoký blonďák s úzkými rty a se svalnatou postavou. Jeho tělo pokrýval tmavě modrý oblek. Vydechla jsem a narovnala se. Otočila jsem se na něj a přikývla. Následovala jsem ho k výtahu a nervózně jsem otáčela prstýnkem. Když za mnou přišel Harry s Liamem a řekli mi, co musím udělat, začala jsem se smát, protože jsem si absolutně nedokázala představit sebe v takové společnosti. Úsměv mi zmizel z tváře, když jsem zjistila, že nemám na vybranou. Liam říkal něco o tom, že ten Ron neopouští svoji kancelář často, pokud ano, tak je to kvůli dívkám, jako jsem já. Pochopila jsem jenom to, že jim dluží peníze a že si je chtějí vzít. Věděla jsem, že musí mít peněz nazbyt, ale jim šlo o respekt, proto si chtějí vzít to, co jim patří.

Z myšlenek mě vyrušilo cinknutí výtahu. Vyšla jsem z něj a zamířila rovnou ven. Vrátný mi otevřel dveře a já se na něj vděčně usmála. Vedle chodníku bylo přistavené auto, do kterého jsem nasedla. Chase se usadil po mém boku a já se trochu odsunula dál od něj. Periferním viděním jsem mohla vidět jeho úšklebek. Protočila jsem očima a dívala se z okna. Necítila jsem se v jeho přítomnosti moc dobře, přišlo mi, že mé šaty byly až moc odhalující a nevkusné, ale muži tento střih samozřejmě vítají.

Když jsme dorazili na místo, vystoupila jsem jako první, protože jsem chtěla z toho auta vypadnout co nejdřív. Nedaleko odsud hrála hlasitá hudba a já nahlédla tím směrem. Na konci ulice stála obrovská opuštěná budova s vyskleněnými okny zakrytými plachtami, které někde ani pořádně nedržely. Na zádech jsem pocítila husí kůži, a i přes to, že mi nebyla zima a kabát jsem nechala v autě, jsem si rukama objala břicho. S každým přibližujícím krokem jsem se chtěla otočit a utéct co nejdál.