Wonderful little things (CZ)

4. Chapter (You're cute)

 Konečně další díll <3 Tenhle chci věnovat @hippiemixerxx Dopsala jsem to jen kvůli tobě ;33 :D Ellie x.x

„Jsem moc ráda, že jsi přišel.“ S těmito slovy mě Perrie přivítala u nich doma. Sluší jí to víc než včera.

„Nevidím důvod proč bych neměl, je to pro mě maličkost.“ Pokrčil jsem rameny a vešel k ní domu. Hlavou ukázala kudy půjdeme. Šli jsme po schodech, přímo k ní do pokoje. Musím uznat, že to mu mají pěkný.

„Chci to tady mít úplně nový.“ Otevřela dveře na kterých byli složené písmenka v tomto pořadí. P.E.R.R.I.E.

„Fajn,“ rozhlédl jsem se po pokoji, všiml jsem si, že tu má jen madračku, na které nejspíše spí a pak nějaké krabice na kterých byli obrázky skříní tak.. „Jak tak koukám tak, by jsi asi potřebovala pomoct i s vybalováním a skládáním skříněk a všelijakých možných věcí.“ Pousmál jsem se a položil na zem tašku se spreji a barvami.

„Ty by jsi mi pomohl?“ rozzářili se jí oči.

„Pokud budeš chtít!“ nadzvedl jsem obočí.

„Určitě.!“ Odsouhlasila.

„Kde a čím začneme?“ zeptal jsem se. Dneska jsem nebyl zas tak taková stydlivka jako vždy. Perrie neodpověděla jen mě přejížděla pohledem. „Haloo Perrie?“ ozval jsem se.

Z pohledu Perrie  

„Haloo Perrie?“ přerušil mě Zayn. Rychle jsem odtrhla pohled z jeho svalů na rukou a podívala se u do obličeje. „Co?“ vyhrkla jsem.

„Říkal jsem, kde začneme?“ uchechtl se.

„Jo jasně, natřeme tuhle stěnu na bílo okay?“ rozhodila jsem rukama, řekla jsem první věc která mě napadla. Zayn se na mě nechápavě podíval. Musel si o mě myslet kdo ví co a to se mi opravdu nelíbilo.

„Klidně.“ Klekl si ke své tašce ve která měl nejspíše barvy. Zase jsem se na něj zadívala. Je tak krásný, zajímavý a ty jeho vlasy. Wow, až teď vidím věci, které jsem na něm dříve neviděla.

„Zayne,“  začala jsem. „My dva o sobě, skoro nic nevíme. Nemyslíš, že je na čase abychom se poznali?“ sedla jsem si na zem, s cílem o něm něco víc zjistit. 

„A co by jsi o mě chtěla vědět?“ odvrátil pohled z tašky na mě a vytáhl bílou barvu.

„Cokoliv.“ Pokrčila jsem rameny. Musím o něm vědět víc!

(…) „Zaynie? Jak to k sakru můžeš snášet?“ okřikla jsem ho. Nenávidím šikanu a tohle mě opravdu naštvalo, kdyby tohle mě někdo dělal..

„Víš, kdybych o tom někomu řekl, bylo by to ještě horší. Stačí že už to ví sestra a ty.“ Kousl se do rtu. Dobarvili jsme první stěnu.

 „Ale stejně.“ Hodila jsem štětec na zem. „Nelíbí se mi, že zrovna na této škole se děje tohle a o co víc zrovna tobě.“ posmutněla jsem.

„Už to neřeš!“ položil svůj štětec vedle mého „Víš, je mi to blbé, ale bude celkem dlouho trvat, než to zaschne a tak mě napadlo..že by jsme mohli někam zajít, třeba na večeři.“

Vykulila jsem oči „Ty by jsi se mnou šel? Teda, moc ráda.“ Přikývla jsem.

„A, eh, nemohl bych si tu přemáchnou triko?“ poukázal na sebe, přesněji na své černé triko, které bylo víc bílé od barvy než černé.

„Půjč to sem, vyperu to v pračce a zeptám se bráchy, jestli by ti něco nepůjčil.“ Nastavila jsem ruku, na znamení toho, aby mi dal své tričko.

„Ty máš bráchu?“ chytl lem svého trika a sundal si ho.

„Ano, divím se že to nevíš.“ Přitakala jsem. ‚Wow!‘ pomyslela jsem si při pohledu na jeho vypracované tělo. Jak se ukázalo, jen jsem si to nepomyslela.

 „Děje se něco?“ nadzvedl koutek úst, čímž se mu a obličeji vytvořil úšklebek. Je mu jasný, že se mi jeho tělo líbí a to dost ! 

„Ne, já jen, ehm promiň“ cítila jsem jak nabírám červenou, teď jsem já, která se stydí.

„Divný, předtím jsem se styděl já a teď se to nějak obrátilo.“ Ušklíbl se.

„Zaynie.“ Vzala jsem jeho triko a šla rychle pryč. Hodila jsem ho do pračky a přidala k němu nějaké věci, aby se nepralo samo. Vešla jsem zpět do mého pokoje. „Chceš radši tílko nebo triko?“ zeptala jsem se Zayna. Seděl na madračce a díval se do telefonu. Odložil telefon a podíval se na mě.

„Co bude, mě je to tak nějak jedno.“ Zasmál se. Zas jsem se zadívala na jeho tělo.

„Jsi roztomilá.“ znovu mě vyrušil. Podívala jsem se mu pro změnu do obličeje a přivřela oči. Teď Zayna vidím úplně jinak. 

Složila jsem ruce na hrudi. „Lichotíš mi.“ Vycenila jsem na něho zuby. Zayn vstal a šel ke mně.

„Když už jsme u toho, máš i krásný úsměv.“ Nepřestával na mě házet lichotky, nemůžu říct, že se mi to nelíbilo, bylo to od něj opravdu hezké.

 „Jsi milej“

„Ale teď zpátky k tomu našemu rande.“ Protočil panenkami.

„Rande?“ podivila jsem se tomu, o žádném rande řeč nebyla, ale jeho chování se mi líbilo, už se mě nebojí, tak jak tomu bylo před tím.

„Promiň,“ omluvil se mi, „Tohle bylo blbé, myslel jsem si, že to je rande, když…ehm. Jasně proč by jsi se mnou vůbec na něj chodila že? Máš na lepší.“ Sklopil hlavu. Tak jsem to nejspíše zakřikla a je to tu zase. Nemyslela jsem to zle, jen jsem se chtěla ujistit.

„Bože můj, Zaynie. Řekni mi, že si ze mě děláš jen srandu.“ Chytla jsem ho za jeho rameno, „chováš se jako normální kluk a pak nejednou uděláš tohle, začneš být opatrný a stydíš se.“ pohladila jsem ho po tváři. Zayn se pousmál.

„Promiň,“ odkašlal si, nejspíš byl sám ze sebe zklamaný.

„Už se neomlouvej, budeme dělat jako by se tohle nestalo jo?“ pousmála jsem se, zakýval hlavou,  „Takže kde jsme to byli?“ sundala jsem ruku z jeho ramena a položila jí na jeho levý odhalený bok.

„To že máme rande, ale to bych taky rád přešel a řekl bych ti, že bys mi mohla dojít pro tričko.“ Uchechtnul se, konečně se zase chová normálně. Objala jsem ho, takhle mi je mnohem sympatičtější.

„Za chvilku jsem zpátky, neuteč mi.“ Zasmála jsem se a odešla z pokoje. Přešla jsem chodbu a zaťukala na dveře bratrova pokoje. 

„Dál“ křikl bratr. S úsměvem na rtech jsem vešla do pokoje. Bratrovi už od začátku bylo jasné, že něco potřebuju.  „Bratříčku můj milovaný, víš jak moc tě mám ráda a že bych pro tebe udělala cokoliv.“ Řekla jsem  s co nejmilejším hlasem. Jonny nadzvedl obočí.

„Tak co zase potřebuješ?“ řekl otráveně.

„Mam v pokoji kluka a ten se tak trošku ušpinil od barvy, mohl by jsi mu půjčit triko?“ udělala jsem na něj psí oči. Protočil očima,  nejraději bych mu jednu natáhla, za jeho dnešní chování. Vždy bývá milý nevím co s ním dneska je. Zvedl se z postele a šel ke skříni, chvíli se v ní přehraboval a pak konečně vytáhl jedno ze svých trik. Hodil ho po mě. „Díky.“ Slušně jsem poděkovala a chystala se odejít, ale Jonny mě zastavil.  

„Chci ho vrátit.. a Perrie?“ pousmál se, „Vzkaž tomu svému nápadníkovi, že jestli ti něco udělá tak mu rozbiju hubu.“ Řekl mi, vykulila jsem oči a zasmála se.

„Neboj se, je neškodnej a hrozně milej, určitě by jste si rozuměli!“ vypískla jsem a zavřela dveře. Možná, že to ho štve, že jsem si domu přivedla kluka. Mam hrozné štěstí, že tu dneska nejsou rodiče, protože jim dneska ještě Zayna nechci představovat! Přece jen nevím jak to s námi bude dál. Hlavně se nic nesmí pokazit!