Wonderful little things (CZ)

18. Chapter (Schumann)

"Promiň." omluvil se mi, jeho smutný obličej byl dost přesvědčivý a já začala litovat toho, že jsem ho seřvala.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤

Zayn

"Zlato, líbí se ti tahle mikina nebo spíš tohle triko?" zeptala se mě Alice.

"Máš dost oblečení, tohle se ve tvém šatníku hned ztratí." protočil jsem očima.

"Zaynie, chceš přece, abych byla na ten večírek krásná." zaškemrala.

"Jo, ale máš toho už dost." zmohl jsem se na pouhé zavrčení.

"Nechceš přece, abych byla smutná. Noták, kup mi to." dala svou ruku na mnou tvář a našpulila pusu.

Perrie

"Partyyyyy!!" zakřičela Jade přes celou ulici, když jsme šli na onen večírek o kterém se po celé škole mluvilo už X dní před ním.

Naneštěstí, Jesy onemocnila a nemohla s námi jít. Stejně tak i Lee, až na ten rozdíl, že ona má rande.

"Jade, jestli tam ty někoho zbalíš tak ti můžu říct hned, že toho kluka lituji." zasměju se jí.

"Pokud mě má nějaký kluk milovat, tak jedině takovou jaká jsem." vyplázne na mě jazyk.

"Žiješ ve snu, kluci nejsou takový." zaťukala jsem jí na hlavu. "Prober se."

"Začala jsi být jak po 10-ti letech manželství po tom rozchodu. Ehm, zatrpklá."

"To neni pravda Poopey." zamračila jsem se na ní.

(...)

Můj pohled přebíhal z rohu do rohu, hledala jsem Jade, která se někam vypařila.

Zarazila jsem se, když okolo mě prolítla flaška piva, rozhlídla jsem se kolem, abych viděla od koho jsem to málem schytala do hlavy.

Můj pohled zastavil na špinavým blond klukovi.

"Můžeš mi vysvětlit co to mělo znamenat ty idiote? Mohl jsi mě zabít! Přemýšlíš vůbec někdy? Nelez sem když se neumíš chovat!" vyjela jsem po něm.

"Promiň." omluvil se mi, jeho smutný obličej byl dost přesvědčivý a já začala litovat toho, že jsem ho seřvala. "Nebylo to úmyslně."

Nějakou dobu jsem mlčela a rozdýchávala to, že jsem mohla bý klidně mrtvá.

Když jsem uviděla, jak se mu začali lesknout oči, myslela jsem, že mi pukne srdce.

"To je v pohodě, já se ti omlouvám. Jsem Perrie Edwards." podala jsem mu ruku.

"Já jsem Sebastian Schumann." přijal mou ruku a ukázal mi svůj úsměv.

"Schumann? Říkala jsem si, že v tvém hlasu slyším silný přízvuk. Jsi němec?" zasmála jsem se.

"Ano, jsem němec." stále se usmíval "Do Anglie byl táta poslán za prací, takže od mých deseti let bydlíme tady."

"Opravdu? Když jsem byla malá dost jsme se stěhovali, žili jsme dokonce i na Novém Zélandu. Nebylo to nic hrozného, ale pro tebe změna řeči musela být těžká ne?"

"Ani ne, angličtinu mám rád." pokrčil rameny "Nechceš si jít zatancovat?"

Přikývla jsem a společně jsme se vrhli do davu tančících lidí. Musím uznat, že Sebastian byl milý.

Jako naschvál přestala hrát písnička Worth It, kterou mám tak moc ráda a začal hrát pomalý song- San Francisco od Stua Larsena (doporučuji :D).