Šli jsem se Zaynem ruku v ruce přes park. Byla jsem šťastná, ano to je to slovo, upřímně šťastná. Čekala jsem tak dlouho, a nakonec jsem ho našla, mého 'pravého'. Sice ještě neznám jeho rodinu, ale už teď vím... pokud jeho rodina bude tak úžasná jako on sám, budu je mít ráda. "Zaynie?" přerušila jsem ticho mezi námi.
"Ano?" opověděl a podíval se na mě.
"Na konci města je jedna taková budova a tam vystupují skupiny z tohohle města, víš chtěla jsem se zeptat.." odkašlala jsem si. Můj plán byl Zayna někam pozvat, mohlo by to být něco jako rande, i když většinou někam zvou kluci holky a né naopak. "No prostě tam bude nějaká skupina tenhle pátek tak jsem se chtěla zeptat jestli by jsi tam se mnou nešel." směle jsem se usmála.
Zayn vypadal zaraženě. "No víš Perrie. Já tenhle styl hudby co tam zpívají neposlouchám takže, by se mi tam asi moc nelíbilo." řekl. Chápavě jsem přivkyvovala hlavou. Ale popravdě jsem se cítila trapně, být takhle odmítnutá. "Ale mohli by jsme jít někam v sobotu. Třeba do kina." nabídl, musel vytušit, že mam z toho špatný pocit.
Pokrčila jsem rameny "Jo, kino je skvělí." přikývla jsem. Samozřejmě jít na skupiny by bylo lepší, ale kino mam taktéž ráda.
"Nezlobíš se?" optal se.
"Cože? Ne!" zasmála jsem se. "Ani v nejmenším. Pojďme se bavit o něčem jiném." snažila jsem se odvést téma a to se mi tady povedlo.
"Tak jaké to bude mezi námi nadále?" zeptal se.
"No jaké by to asi bylo?" vysmála jsem se mu. "Prostě budeme jako normální pár. Neřeš to co budou lidé říkat, ať už uděláme cokoliv nebude se jim to líbit. Budeme jen ty a já." stiskla jsem mu ruku a políbila ho. Cítila jsem se v jeho společnosti tak dobře. Jakoby ná nemohlo nic rozhodit. Tolik pozitivní nálady snad není ani normální.
"Jsi dokonalá." zašeptal mi do ucha líbajíc mě pod něj. "Nepůjdeme někam..ehh třeba k tobě důmu?"
"Můžeme." ušklíbla jsem se a věnovala jsem mu polibek na rty. "Pokud ti nebude vadit společnost rodičů a bratra." zavrčela jsem. Chci si se Zaynem užívat samoty a né, aby ho moje rodina vyslíchala.
"Nevadí, aspoň je poznám." usmál se bezstarostně, zase se chová úplně jinak.
"Mohl by jsi jít k nám na večeři." nabídla jsem mu a vytahovala telefon z kapsy. "Zavolám mamce, že příjdeš, aby připravila porci i pro tebe." oznámila jsem a přikládala si telefon k uchu.
"Já zavolám zase svým, že nepříjdu." mrkl na mě, přikývla jsem a pustila jeho ruku. Popošla jsem od něho pár kroků, aby jsme se nepřekřikovali, když budeme telefonovat.
Po pár pípnutí, mi to matka zvedla a já si oddychla. "Ahoj." mile jsem jí pozdravila, určitě už musela tušit, že něco chci. "Víš, že tě mam hrozně ráda že?" usmála jsem se i když to nemohla vidět.
"Co chceš Perrie?" hlasitě se rozesmála. "Chceš mi oznámit, že přijdeš pozdě, nebo-" nestihla dopovědět větu, protože jsem jí zastavila.
"Příjdu jako normálně, akorád nepříjdu sama." odkašla jsem si. "Příjde i ehh můj přítel."
"Cože?! P- Perrie ty máš chlapce? Proč jsi mi o tom neřekla?" vyjekla vyděšeně. Přišlo mi to vtipné.
"Mami ani já jsem netušila, že to bude můj kluk, je to dlouhý příběh, až budeme sami tak ti to vysvětlim, ale prosím tě, mohla by jsi připravit více jídla, aby bylo i pro něj? Nabídla jsem mu, že by k nám dneska mohl jít." vysvětlila jsem jí celou situaci.
"Dobře, ale kdo to vůbec je a odkud se znáte?" vyptávala se. Výslechu se nevyhneme. Přejela jsem si dlaní přes obličej.
"Mami! Prosím. Žádné otázky pak ti to všechno vysvětlím, bude to normální večeře jako každá jiná ano? Klid."ulidnila jsem jí a tak trochu i sebe. Vlastně jí chápu, jsem její jediná dcera, takže o mě má strach. Já bych se o svou dceru také bála.
"Perrie, ani tvůj bratr nebyl samé překvapení v tvém věku." povzdechla si z mého chování. "Přijďte za půl hodiny, to už bude večeře. Zatím." zasmála se a zavěsila. Vítězně jsem se usmála a nadechla jsem se čerstvého vzduchu. Podívala jsem se na Zayna, který mě sledoval. "Máme půl hodiny." řekla jsem.
"Okay, co by jsi chtěla dělat?" zeptal se a chytl mě za boky, zase mě překvapil.
"Nevím, co by jsi chtěl dělat ty?" podívala jsem se mu do očí a dala mu své ruce na jeho hruď.
"Můžeme se stále jen tak poflakovat." vysmál se mi.
Je to jasné, jsem to něj zamilovaná, jak malé dítě. Každou chvilkou co jsem s ním déle, ho miluji víc a víc. Je to až k neuvěření, jak vám někdo může tak pomotat hlavu a tak hrozně vás jaho chování rozžhavit. Příjde mi až trapné být zamilovaná jako nějaká malá puberťačka, ale i tak to dělám.
"Tvůj plán zní skvěle Zayne." usmála jsem se a líbla ho. "Tak pojďme."
(...)
"Takže Zayne, co chceš dělat po škole?" stalo se to čeho jsem se obávala, moje milovaná maminka bude vyzvídat, protočila jsem nad tím očima a začala jíst své hranolky.
"Podravdě o tomhle nepřemýšlím a myslím, že ještě mám čas." usmál se Zayn. Všimla jsem si, že mu tyto otázky nevadily.
"A odkud pocházíš Zayne?" nepřestávala se vyptávat. Tohle její chování se mi nelíbilo a držela jsem se, abych jí něco k tomu neřekla.
" Z Bradfordu." ochotně odpovědět i na tuto otázku a zacpal si pusu masem co bylo narvírováno na talíři.
"A to máš i předky odsud nebo..? Ehm, všimla jsem si, že máš trochu tmavší pleť." tohle už mě dorazilo. Mam matku ráda, ale tohle je už moc na všechny.
"Mami tohle jsi přehnala! Nemůžeme prostě jen tak normálně jíst? Myslela jsem, že to bude jen taková normální večeře, ale ty se pořád jen Zayna vyptáváš na osobní věci." vyjela jsem po ní, byla lehce zaskočená a nevěděla co mi má na tohle odpovědět.
"Perrie to je v pořádku, tohle matky dělají." zasmál se Zayn, čímž ulehčil situaci u stolu. " Jsem napůl pákistánského původu - po tátovi a napůl anglického po mámě a myslím, že nic nezkazím tím, že se nebuju tajit, že jsem muslim. Chtěl bych k vám být upřímný, už od začátku a nechci vám nic zatajovat."
Bylo zvláštní jak Zayn byl otevřený. Trošku to vypadá, že se Zayn předtím tak choval kvůli něčemu..z nějakého důvodu. Ano, chová se jinak ve škole a jinak tady se mnou a s mnou rodinou, ale právě to se mi na něm líbí to jak je zvláštní.
I'm soooooo sorry. Nemůžu uvěřit co za kraviny píšu. :D Omlouvám se, fakt moc :), ale snad se vám to aspoň trochu líbí a necháte mi tady vote nebo comment :). Ellie ;_;
ČTEŠ
Wonderful little things (CZ)
FanfictionZerrie story.. Příběh dvou odlišných lidí. Ona je na škole populární, on je šikanován. On má svou "garážovou kapelu", ona jen spousty nabídek od nadržených kluků. Ona hledá lásku, on ne. Co se stane když on ji potká...? Co se stane když ona ho zach...