Wonderful little things (CZ)

6. Chapter (Restaurant)

„Uh, Zaynie! Máš 5 minut zpoždění, to nemyslíš vážně.“ Zahrála jsem na něj namyšlenou blbku. Zayn na mě vycenil své skvěle bílé zoubky. Zasmála jsem se a chytla ho za ruku.

„Pro-“ chtěl se omluvit, ale pak si vzpomněl jak jsem se na něj zlobila, když se omlouval kvůli každý kravině. „A víš co? Mě je to jedno, nikdy jsem neříkal, že chodím včas.“ Drze se ušklíbnul a druhou, tudíž volnou rukou mě chytl za bok. Je jiný, takový drsný, tak ho neznám.

„Aww, mam ráda kluky typu bad boy“ zasmála jsem se. Zayn se mi zadíval do očí a mě bylo jasný co teď přijde. Pomalu jsem pootevřela pusu a zavřela oči, ale polibku jsem se jaksi nedočkala, proto jsem oči zas otevřela, abych zjistila co se děje. Zayn se mírně uculovat. Nechápavě jsem se na něj podívala. „Tohle s tebou dělám já?“ zeptal se.

„Ne, ta tvoje motorka, samozřejmě, že ty..“ protočila jsem očima. „No tak jdeme.“ Sundal ruku z mého boku a odvedl mě k motorce, kterou přijel. (Já tak miluju, když má kluk motorku :D :* <3) No jak tak na to koukám tak šaty nebyli zrovna ideální nápad.  Podal mi helmu a já si jí nasadila, totéž udělal i on.

Zayn si sedl na motorku a já nasedla za něj. Rozjeli jsme se. Nemám ani ponětí kam jedeme, ale těším se jako malý dítě na Vánoce. Ano, Zayn se mnou dělá divy.

Z pohledu Zayna

Je tak roztomilá, s ní se cítím jako něco víc a né jako Zayn, který šel celý vystrašený do školy. S ní jsem takový jaký chci být; drsný, ale i přes to milý a dokonalý kamarád, kterého si Perrie zaslouží. Když tak o tom přemýšlím je to škoda, jen kamarád, cítím k ní něco víc i když jí skoro ani neznám je neodolatelná.

Rozhodl jsem se, že jí vezmu do restaurace na večeři a pak na nějaké moje oblíbené místo, není to zas tak špatný, třeba se jí začnu i líbit. Mam myšlení jako holka.. Zasmál jsem se nad svou myšlenkou. Vždy jsem byl citlivej, ale né zas tak moc.

Po 10 minutách jízdy jsem zastavil před restaurací na parkovišti. Sesedl jsem z motorky a okamžitě pomohl i Perrie, chudák si musela držet šaty. Postavila se na svoje nohy a protáhla se „To ti někdo poradil nebo tě to napadlo samotného?“ zeptala se mě. Zvedl se teplý podzimní vítr a Perrie si zase chytla šaty, začala se smát. Já s ní.

„Samotného, chodil jsem sem s rodiči jako malý, o vlastně i teď sem chodíme.“ Usmál jsem se.

Došli jsme do restaurace, okamžitě mě přivítal číšník, je to otcův  kamarád a vždy nám  dává slevu a nejlepší stůl. „Zayne, to je doba co jsme neviděli.“ Podotkl.

„Ano,“ souhlasil jsem.

„A co je to za krásnou dívku, ví o tom rodiče, že je tu s tebou?“ prohlédl si Perrie od hlavy až k patě a suše zavtipkoval. Jen jsem se pousmál. „Chcete být venku nebo vevnitř?“ zeptal se. Podíval jsem se na Perrie, naznačil jsem, aby ona rozhodla. „Venku.“ Odpověděla.

„Dobře, vyberte si pro vás ten nejpohodlnější stůl a já za vámi za chvíli přijdu s pitím což bude?“ pozvedl obočí.

„ Jahodový džus“ řekla Pezz. „Colu.“ Odpověděl jsem a vydal se s Perrie vybrat nějaký stůl.

„Tenhle vypadá dobře.“ Ukázala na stůl, ze kterého bylo vidět na fontánku, ze které stříkala voda. Souhlasil jsem a sedl si naproti ní.

Hned jak jsem si sedl objevil se u nás číšník a dal nám pití s jídelními lístky. Hned jak si s Perrie vybereme, budeme moc mít čas i na sebe, zatím jsme spolu moc nemluvili.

„Dám si hranolky s kuřetem a ovocným překvapením.“ Vyjekla z ničeho nic, líbí se mi jak je bláznivá.

„Tak já taky.“ Odložil jsem jídelní lístek a zase jsem se zadíval do Perriných, tak jako jsem to udělal před jejím domem. Předtím jsem to udělal jen, abych věděl na čem jsem, ale teď ? Teď vlastně ani nevím proč to dělám, baví mě jí škádlit.    

„Měl bych se začít připravovat na výslech, vsadím se, že už teď to ten číšník volá rodičům.“ Začal jsem konverzaci.

„On je váš známý?“ zeptala se nechápavě. „Ne, jen kamarád táty.“ Vysvětlil jsem. Po tomhle panovalo mezi námi ticho. Perrie jsem probíral i s kluky a ty mi řekli, ať jí nic o naší skupině neříkám, napřed si musím být jistý, že ke mně něco cítí.

 Mohla by toho prý využít a zneužít mě, což si já nemyslím, Perrie taková není. Hah to zní vtipně využít a zneužít..A nebo ne? No hlavně nic neříkat nahlas, ještě bych se ztrapnil.

„No a co tvoje rodina, z toho co jsi říkal jsem pochopila, že máš i sourozence. Kolik je jich? Sestry bratry? Povídej.“ Zasmála se a začal bedlivě poslouchat.

„Mam 3 sestry, mladší; Saffa a Waliyha. Pak starší jménem Doniya. Jsou v pohodě, vlastně by jste si mohli rozumět, ale myslím, že já jsem mluvil u tebe doma dost co ty? Ve škole jsem si všiml, že pořád chodíš s nějakými třemi holkami, popravdě znám jen Leigh.“ Usmál jsem se.

„Jo jasně, Leigh, Jade a Jesy, jsou to ty nejlepší kamarádky na světě. Vždy za mnou stojí a mají stejný názor jako já, tudíž že jsi moc dobrý pro tuhle školu, a my tu šikanu nestrpíme, proto nestojíme za Melem ale za tebou, hele pokud zas něco udělá a jakože ano tak mu vlastnoručně rozbiju hubu. Bože já ho tak nenávidím.“ Začala se rozčilovat.

Líbí se mi, jsem zmilovaný? Cítím lásku? Nikdy jsem tohle necítil, ano už jsem měl pár holek, ale tohle je jiný. Perrie není obyčejná dívka, každá by se mě vykašlala, ale Perrie..Jakoby se vcítila do mé kůže. 

Omlouvám se za chyby nebo za časté opakování slov. :(( Krátká kapitola :/ Jak nesete odchod Zayna? Já už se cítím celkem fajn. :O Pusťte si na YT- Without you.. | Zayn Malik a možná se vám uleví :)) Takovej podraz od něho -_- :D " I shouting Zayn, Zayn..but he didn't come." :'OOOO with love Ellie x.x