Wonderful little things (CZ)

22. Chapter (Oh No!)

Jak jsem to mohla udělat? To celé.. Prosím, ať je to jen sen!

Podívám se na budík, který ukazuje 3 hodiny ráno. Teprve před hodinou jsem se vrátila. Po té co se 'to' stalo jsme se Zaynem jen leželi vedle sebe a dívali se do stropu, občas jsme se políbili.

Zavřela jsem oči, pokaždé co jsem to však udělala..jsem viděla mě a Zayna, jak jsem byli sehraní...

NE! Otevřela jsem oči. Proč zrovna já? Myslela jsem, že se tohle zrovna mně nikdy nestane.

Vzpomněla jsem si na číslo, které mi Zayn před tím než jsem odešla dal.

Měla bych tomu.. Niallovi napsat a omluvit se.

Vzala jsem telefon a s nadějí, že zaženu ony myšlenky jsem začala psát.

"Ahoj Nialle, já jsem Perrie Edwards myslím, že mě znáš z té oslavy, kde jsi poznal i Jade. To já jsem Sebastianovi řekla, aby mi Jade hlídal.. Jak jsem později zjistila, tím jsem vám pokazila večer. Omlouvám se."

Napsala jsem hloupou zprávu, která nebyla vůbec promyšlená a odeslala jsem ji.

Také jsem Jade odeslala Nialla číslo a poté se pokusila usnout.

(...)

Běžela jsem co nejrychleji do školy. Zaspala jsem. Modlila jsem se jen jak to šlo. Nechtěla jsem v tuto chvíli potkat Zayna.

Oddychla jsem si, když jsem stála před naší třídou, teď už ho nepotkám.

"Dobrý den, moc se omlouvám, ale zaspala jsem." vtrhla jsem do třídy, ale k mému údivu tam nikdo nebyl.

Popadla jsem telefon a vytočila Jesyino číslo. "Haló? Jesy?"

"Co se děje, Pezz?" poznala jsem, že před chvilkou vstala.

"Kde jsi? Vlastně kde jsou všichni? Letěla jsem do školy, protože jsem zaspala, ale nikdo v naší třídě není."

"Perrie...odpadla nám první hodina." začala se smát.

"Sakra." zaklela jsem "Tak já tu počkám. Pošpěš si, nechci tu být sama. Papa" roloučila jsem se a položila to.

Sedla jsem si do své lavice a přemýšlela jsem co dělat, abych se tak ukrutně nenudila. Ani jsem se nanadála a už se mi zavírala víčka.

(...)

"Tohle půjde na instagram." Probudil mě dívčí smích a ruch.

Otevřela jsem oči a viděla jsem okolo sebe snad půl třídy. Zvedla jsem hlavu, kterou jsem měla podloženou rukou.

"Utři si slinu." zasmála se červenovlasá dívka.

Sahla jsem si na pusu a ucítila..oh to ne...slinu.

"Co mám pod to napsat?" ozvala se Amy, která hleděla do telefonu.

"Hey! Co to děláš?" zamrkala jsem.

"Drž hubu Edwards. Takže? Co myslíte lidi? Pezzinka nám do školy přišla ožralá." rozřechtala se Amy.

"Ne, nejsem!  Proč-Proč to děláš?"

"Bože, podívej se na tu fotku.." ukázala mi mou fotku ve svém telefonu. "...vypádáš jak ožralá. Snad to bude mít dost liku." smála se.

"Ne, ne.." snažila jsem se jí telefon sebrat, ale ona ho hodila po Lukasovi.

Vyběhla jsem znechuceně ze třídy. To bude takový trapas...

"Ahoj Perrie...kam běžíš?" potkala jsdm cestou Jesy a Lee.