Wonderful little things (CZ)

5. Chapter (It's true)

„Zaynie? Mam pro tebe to triko.“ Vešla jsem do svého pokoje s těmito slovy. Zayn seděl na zemi nad krabicí, ve které byli kusy mé nové skříňky a snažil se jí složit. Díval se do návodu a mračil se . Dala jsem před něj tričko.

„Děkuju,“ poděkoval, nevěnoval mi ani jeden pohled. Na místo toho se stále díval do návodu, sedla jsem si naproti němu a vzala do ruky jeden u kusů skříňky. Pečlivě jsem si ho prohlédla a vzala do ruky další kus. Zayn mě vůbec nevnímal, vsadím se, že i kdyby tady hořelo, stále by seděl na zemi a prohlížel si ten nesmyslný návod, jako by to měla být nějaká mapa pokladů.

„Budeš se do toho koukat ještě dlouho?“ řekla jsem na oko ublíženě. Zayn poprvé za tu dobu co jsem přišla odtrhl pohled od návodu a podíval se na mě.

„To víš že ne.“ Pousmál se a odložil návod. Dívali jsme se do očí toho druhého a čekali než jeden z nás tohle trapné ticho přeruší.

„No, do večera je ještě dost času.“ Nakonec jsem to přerušila já. Ještě máme 3 hodiny a já je opravdu nechci strávit tím, že na sebe se Zaynem bude civět a culit se.. Zayn přikývl, ale nic k tomu neřekl. „Kam vlastně půjdeme?“

„Napadla mě pizzerie, ale jestli chceš něco jiného, například restauraci tak můžeme jít tam.“ Pokrčil rameny, nejspíše řekl to co ho jako první napadlo, nepřemýšlel o tom.

„To zní dobře.“ Souhlasila jsem se Zaynem, mam ráda pizzu, proto v tom nevidím, žádný problém. „A tak, ehmm co budeme ty 3 hodiny dělat?“ zeptala jsem se, Zayn si oblékl bratrovo triko a vycenil na mě ty jeho dokonale bílé zoubky. Oči se mi nad tímhle rozzářili a já zase přestala vnímat svět okolo. V tuhle chvíli pro mě byl jen a jen Zayn.

A je to tady, miluju ho! Miluju jeho divné chování, jeho vlasy, oči, hlas; všechno. Jako by byl střed mého vesmíru. Z minuty na minutu jsem se do něj bláznivě zamilovala, ale cítí, on to samé ke mně?

„No tak já bych šel ke mně domu, převlékl bych se a pak bych se pro tebe vrátil, řekněme tak v 7 ?“ nabídl mi. Zhluboka jsem se nadechla, snažila jsem se rozdýchat tento stav; stav zamilovanosti. Najednou mi všechno přišlo lehčí.

„Ano, tenhle nápad se mi líbí, tak v sedm.“ Zvedla jsem se společně se Zaynem, ze země, a šla ho doprovodit ke dveřím. Zayn si vzal své věci a šel za mnou. Seběhla jsem schody a otevřela mu dveře od hlavního vchodu.

„Děkuju a ahoj.“ je vidět , že slušně vychovaný, kvůli každé maličkosti děkuje.

„Neděkuj pořád. Pa.“ Zasmála jsem se a na rozloučenou jsem mu zamávala. Mávnutí mi oplatil a já rychle zavřela dveře. Sjela jsem po nich na zem a začala se smát. „Jako malá puberťačka,“ řekl bratr, který se na mě díval z patra. Nadzvedla jsem obočí a ušklíbla se.

„On je úžasnej.“ Zasnila jsem se, před očima se mi stále vybavoval jen Zayn.

„Že by mi moje sestřička konečně zamilovala?“ušklíbl se a sešel schody. Přisedl si ke mně  a já ho objala.

„Ano, ale bojím se,“ odkašlala jsem si „že on mě nemá rád, známe se jen chvíli a vlastně toho o sobě skoro nic nevíme, tedy povídali jsme si o svém životě, to jo, ale..“ nedokončila jsem.

„A právě proto spolu jdete na večeři, aby jste se o sobě dozvěděli víc.“ Otevřela jsem pusu do písmene ‚O‘.

„Ty jsi nás poslouchal?“ vypískla jsem a odstrčila ho od sebe, nebyla jsem na něho naštvaná, stejně bych mu to řekla, říkáme si všechno. Bude to znít divně, ale beru ho spíše jako svou sestru se kterou se můžu o cokoliv podělit.

„Šel jsem jen okolo a upřímně z toho co říkal po tobě určitě jede.“ Uchechtl se, vstal a podal mi ruku. Chytla jsem jí a Jonny mě vytáhl nahoru. Pousmála jsem se a vyběhla po schodech do mého pokoje.

Pouze 3 hodiny na upravení vlasů, na nalíčení a na to si najít něco na sebe, od té doby co tady doma, pořád něco předěláváme, nevím co kde mam, proto zavolám Jade, aby mi přinesla nějaké své šaty. Skočila jsem na madraci a vytáhla z kapsy telefon. Vytočila jsem číslo Jade. Po několika zapípání to zvedla.

„Ahojky Poopey, moc tě prosím, byla by jsi tak zlatá a přinesla mi, ke mně domu  nějaké ty tvoje krátké šaty? Je to hrozně důležitý! Hned jak přijdeš vysvětlím ti to. Honem!“ nepustila jsem jí ke slovu dokud jsem nedokončila svou větu.

„Ahoj, fajn, takže za 5 minut, jsem u tebe.“ Jednoduše odpověděla. Zasmála jsem se a poděkovala jí. Po rozloučení jsem si oddechla.

 Jedna věc je vyřešená, takže ještě vlasy a nalíčit se, s tím by mi mohla také pomoct Jade, takže mam teď volno a můžu přemýšlet. Je vůbec možný se tak rychle zamilovat? Zayn a Perrie. Zní to tak krásně. Zayn je úplně odlišný od kluků se kterýma jsem vůbec kdy chodila, tak proč zrovna on? Proč si mé srdce vybralo zrovna jeho? Je v podstatě úplně jiný než ostatní, každou druhou holku by jeho chování odradilo, ale mě ne.

Lehla jsem si a jemně jsem se usmívala, u něho aspoň mam zaručeno, že mi nezlomí srdce neudělal by to. Věřím mu.

(…) „No a tak jsme se dohodli, že půjdeme na večeři.“ Dovysvětlila jsem Jade, to co se stalo před hodinou tady, v mém pokoji. Jade, seděla na mé madračce a s úžasem v očí mě sledovala.

„Jste si prostě souzený, umíš si představit co by se stalo, kdybys se ho nezastala, kdybys nepřišla pozdě do školy a nezůstala v jeho třídě, kdyby jste spolu nešli po škole ven? Wow, jako z pohádky.“ zasmála se.

„No, to je pravda“ souhlasila jsem „ale teď se musím namalovat. Takže mě nezdržuj,“ ušklíbla jsem se. „V 7 je tu pro mě bože, už jen půl hodiny věřila by jsi tomu?“

„Perrie ty ho miluješ!“ vyjekla Jade.

„Ne!“ snažila jsem se zapírat, ale nemělo to cenu Jade to na mě vždy pozná. „Fajn, je pravda, že je pohledný, úžasný a milý, ale to je vše“

Jade se na mě dívala s obrovským úsměvem, ale nic neříkala. „Přestaň!“ okřikla jsem jí, ale ona stále čekala je na to až přiznám, že má pravdu. Nevydržela jsem to „Dobře, miluju ho, tak neskutečně moc mi popletl hlavu a já teď nevím co s tím dělat.“  

Doufám, že se líbí :)) Ellie x.x